Aktuality

Vyučující: MgA. Miroslav Roubíček

31.10.2022

Miroslav Roubíček na VŠKK vede specializaci a Ateliér grafického a mediálního designu. První školou, na které působil jako vyučující, byla Akademie Michael. Sám vystudoval Umprum. I přes jeho dlouholeté zkušenosti s akademickým prostředím se necítí jako klasický pedagog. Ani po tom netouží. Jak nám v rozhovoru prozradil, je především designér. A jako správný „člověk z oboru“ chce studentům dopřát hlavně práci pro zajímavé klienty a zkušenosti, které jinde nezískají.

Kdy se zrodil váš zájem o grafiku a začal jste se jí více, profesně, věnovat?
Když nad tím tak přemýšlím, tak vlastně asi na přelomu střední a vysoké školy. Zásadní bylo setkání s mou tehdejší vedoucí ateliéru, Janou Budíkovou, na střední škole SUPŠ. Ta mě nasměrovala ke grafice a motivovala v tom oboru pokračovat. Dodnes jí vděčím za mnohé. Vůbec setkání s inspirativními pedagogy pro mne bylo vždy dost zásadní. Už od prvního ročníku na Umprum jsem se snažil do oboru proniknout a nějak se uplatnit, hledat si klienty a pochopit, jak to celé funguje. Na začátku jsem dělal spoustu chyb, ale získával jsem si tím ostruhy a postupně i zajímavé kontakty, zkušenosti.

Vystudoval jste VŠUP, konkrétně ateliér Písmo a typografie. Jak vzpomínáte na studentská léta?
Umprumku jsem si užíval, bylo to docela intenzivní. Kromě skvělých pedagogů jsem potkal i bezvadný spolužáky, s nimiž jsem v kontaktu i profesně dodnes. Až s odstupem času jsem pochopil, že vysoká škola vám dá kromě vzdělání také kamarádství na celý život. My jsme měli i s magisterským stupněm celkem šest let studia. To byl docela masakr. Skvělá byla i možnost dlouhodobých zahraničních stáží, a to, co mě možná nejvíc formovalo, byla možnost poznávat neustále talentovaný lidi kolem sebe.

Přiblížil byste svou cestu na VŠKK a Akademii Michael? Čím vás školy zaujaly a proč byste je doporučil ke studiu, ale i sdílení zkušeností z pozice lektora?
Moje první lektorská zkušenost patřila Akademii Michael. Můj spolužák z vysoké školy Mikuláš Macháček (opět jsme u těch spolužáků) tehdy začal učit na FAVU v Brně a hledal někoho, kdo by za něj Ateliér grafického designu převzal. Navíc už zde působil i Honza Kolář, další můj spolužák. Potkali jsme se na FestMichaelu a když jsem viděl, jak do toho jdou studenti naplno, domluvili jsme si spolupráci. Když mne později Ondřej Štěpánek, jednatel VŠKK, oslovil s nabídkou převzít i Ateliér Grafického a mediálního designu na VŠKK, dlouho jsem nad tím nepřemýšlel a chápal jsem to jako logickou cestu. Dostali jsme příležitost učit a důvěru, že dokážeme etablovat ateliér na fungující, současnou edukativní platformu. A protože nejsme pedagogové, tak jako jediný smysluplný koncept pro soukromou kreativní školu, nám přišel systém předávání našich zkušeností skrze reálné zadání a mnohdy i zakázky. Nevyhýbáme se akademickým tématům, ale v dnešní době je nutné, aby studenti už od prvního ročníku trénovali schopnosti, které uplatní v praxi. Učit design nejde z učebnic nebo příruček. Obor se rychle mění a škola na to musí umět reagovat. Není moc škol, který si to uvědomujou.

Jak moc a čím se liší vaše role a náplň výuky na těchto dvou školách?
V mnoha ohledech na sebe Akademie a VŠKK navazuje. Zjednodušeně lze říct, že Akademie je více dílnou, kde se soustředíme na grafické řemeslo. Chceme, aby měli design v krvi, uměli si poradit s každým zadáním, ovládali typografii a znali aktuální software. Na VŠKK dáváme velký důraz na to, aby studenti měli možnost už během studia řešit více reálných projektů, pochopili koncepčnější a komplexnější problematiku designu, nebáli se prezentovat, a především ochutnali všechny disciplíny grafického designu. Na Akademii rostou více grafici, na VŠKK spíše arťáci.

Co se při výuce snažíte studentům předat? Máte třeba nějakou ultimátní radu pro začínající grafiky?
I když vlastně učím už poměrně dlouho, stále se necítím být tím klasickým akademickým pedagogem. A ani po tom netoužím. Jsem designérem a dává mi smysl svým studentům předávat mé dlouholeté zkušenosti. Naše koncepce není navíc postavená na mistrovském ateliéru, kde studujete pod jedním pedagogem tři a více let, posloucháte a přejímáte jeho názory a nemáte moc porovnání a prostor konfrontovat se. To mi nedává moc smysl. Naopak kolem sebe tvořím tým profesionálů. Každý z nich je specialistou ve svém oboru, a skrze workshopy tak studenti poznají všechny disciplíny. A to by byla vlastně má rada: když začínáš s designem, nejdříve zkus všechno, co design nabízí, netvoř si hned na začátku tunelové myšlení.

Chystáte na nadcházející školní rok nějaké změny ve výuce nebo třeba konkrétní projekty a spolupráce, které už teď můžete zmínit?
Tak jako každý rok chceme studentům nabídnout opět zajímavé klienty a zkušenosti, které jinde nezískají. V tom nám pomáhá i školní studentská agentura Kreativní Kancl. Loni jsme měli možnost pracovat pro gastro skupinu Kobe, redesignovali jsme přední komorní, divadelní scénu Viola, máme rozpracovanou značku pro Špindlerův Mlýn, připravujeme spolupráci s českobritskou školou v Londýně a další klienti už klepou na dveře. Chystáme i poměrně dost přednášek skvělých designérů, studií či agentur. Bude to opět výživný rok. Letos se k nám do pedagogického týmu přidá i Antonín Jumr, náš bývalý absolvent, nedávno dokončil magisterské studium, a my se těšíme na novou svěží energii.

Přiblížil byste vaši práci na vizuální identitě VŠKK a Literární akademie? Jak rebranding a tvorba různých kampaní a materiálů s tím souvisejících probíhá?
Málokdy jako designér máte možnost být u zrodu značky, spoluvytvářet její koncept, naming, komunikační jazyk apod. A to se u VŠKK povedlo. Pamatuji si, že jsem představoval jen jeden koncept loga s tím, že je to za mne nejlepší možné řešení. Vsadil jsem na jednu kartu, věřil jsem tomu konceptu obrácených Káček symbolizující komunikaci, ať už mezi pedagogy a studenty, tak i obory. V naší škole půjde vždy o komunikaci. Nakonec se potvrdilo, že logo funguje, dostalo dokonce i mezinárodní ocenění. Stejně tak i u Literární akademie. Logo nevypadá jako logo, ale jako věta s čárkou a tečkou na konci. Vizuální identita v tomto konceptu pokračuje, je postavená na textech, nemá žádné doprovodné grafické prvky. Já jsem pracoval pouze na konceptu, jednotlivé materiály už se aplikují v rámci školy, na to nemám moc vliv, ale myslím, že se daří můj koncept udržet.

Na který projekt rád vzpomínáte? Ať už čistě z vaší kariérní minulosti, tak z těch, do kterých byli zapojeni studenti.
Já se vlastně ani moc neohlížím, těším se na každý nový projekt a lidi, které u toho potkám. Bavilo a baví mě např. pracovat pro města. Víc, než faktura na konci projektu, mne zajímá, zda design může i viditelně pomáhat − město srozumitelněji komunikuje se svými občany, láká turisty a získává svou novou identitu, se kterou se můžou občané sžít víc než s heraldickým znakem. Ohromnou radost mám i z toho, že naši studenti už pravidelně získávají ocenění v prestižní soutěži Národní cena za studentský design, letos Dominika Hynková a předloni jsme získali dokonce ocenění nejvyšší, Národní cenu Junior pro Alžbětu Müllerovou. Jsem pyšný i na bakalářské práce, mnohdy už jsou to zcela profesionální projekty, např. návrh komunikace a kampaně pro prezidentského kandidáta Marka Hilšera od Jakuba Dudáčka. V době pandemie studenti vytvořili logo pro Iniciativu komunikačních agentur Cesta ven, které se v médiích používalo, pro festival Bollywoodských filmů vytvořili studenti nový vizuální styl apod. Těch projektů a úspěchů, na které jsem za studenty pyšný, je už celá řada.

Co považujete za váš největší profesní úspěch?
Vlastně ani ne žádný konkrétní projekt, ale pocit, že tím, co mě hodně baví, se dokážu živit a potkávat skvělý lidi.

V jaké míře ovlivňuje záliba a práce v oblasti grafického designu váš volný čas? Čemu se věnujete, když zrovna netvoříte?
Design nechápu jako práci, ale jako součást mého života, je to životní styl, takže docela hodně zasahuje i do mého „volného času“. Sleduju současnou scénu a občas si něco koupím od mladýho umělce nebo designéra. Tvořím si takovou malou sbírku. Kolekce je dost chaotická, bez konceptu, prostě kupuju emocionálně, co a kdo mě zrovna baví. A to včetně knížek, který nestíhám přečíst. Rád se tím vším obklopuju. Mám dvě malé děti, psa, spolu hodně sportujeme, cestujeme. S mou ženou se snažíme ještě věnovat veganskému aktivismu, to je další taková moje dlouhodobá a důležitá součást života.

Jak si představujete ideálního kandidáta na budoucího člena vašeho týmu ve studiu Colmo? Máte aktuálně prostor pro stážisty či volné pozice pro absolventy?
Jsme malý kreativní studio, nechceme se zvětšovat. Pořád věříme, že v menším týmu je jiná energie než ve velké reklamní agentuře. Ale u designových studií je to poměrně běžné. Nedávno jsme přijali dvě nové kolegyně, Terezu, která nedávno dokončila studium na Fakultě umění Ostravské univerzity a Kristýnu, kterou známe už od školních let. Externě spolupracujeme s mnoha profesemi, od kodérů, fotografů, architektů, marketingových specialistů, copywriterů… vždy záleží na konkrétním projektu. Ideálním parťákem je nejen řemeslně zdatný profesionál, ale také oceňujeme důslednost, zodpovědnost a nadšení pro projekt. Chceme, aby taky mezi námi fungovala chemie. Občas jsme se studenty spolupracovali a vždycky to bylo fajn, ale tím, že jsme malé studio, nemáme moc prostoru pro stážisty.

Co byste na závěr vzkázal aktuálním či potenciálním studentům VŠKK a Akademie Michael?
Myslím, že studentský léta jsou strašně důležitý, formuje to člověka na celý život. Přál bych si, aby si je studenti co nejvíce užili i v této podivné době.

Autor rozhovoru: BcA. Tereza Bartošková