Aktuality

Vyučující: MgA. Martin Hovorka

26.4.2023

Martin Hovorka je jednou z předních osobností české animace. Během své úctyhodné kariéry se podílel na výrobě mnoha animovaných filmů a reklam, a to nejen z pozice tvůrce, ale i producenta. V roce 2000 spoluzaložil studio EALLIN, které je členem Asociace animovaného filmu, působí v několika zemích včetně Japonska a věnuje se kromě animace i reklamnímu a televiznímu průmyslu. Na VŠKK zastává Martin Hovorka pozici Vedoucího specializace a Ateliéru animace a vizuálních efektů.

Jak jste se dostal k výuce na VŠKK?
Poprvé mi o VŠKK řekl můj kolega z práce, vynikající animátor Pavel Hruboš. Myslím, že jeho vyzval ke spolupráci a výuce na VŠKK v prvním roce existence oboru AVE tehdejší vedoucí ateliéru Martin Hřebačka. Vzhledem k tomu, že jsme v té době v rámci našeho studia Eallin uvažovali o možnostech výuky animace anebo přípravy odborných kurzů se stejným zaměření, dorazil jsem po dohodě na další schůzku s Martinem Hřebačkou i já. Vše se ale seběhlo velmi rychle a s ohledem na svoje další povinnosti v rámci firmy jsem nabídku na spolupráci, která vzápětí přišla, odmítl. Myšlenka na učení u mne ale stále zrála. A tak když se mi po půl roce ozval majitel VŠKK, Ondřej Štěpánek, kterého jsem znal ze studií na FAMU, a nabídku na spolupráci zopakoval, již jsem souhlasil.

Vystudoval jste FAMU. Vzpomínáte někdy na dobu svých studií?
Před tím, než jsem studoval na FAMU, jsem absolvoval 4 roky na ČVUT. Zatímco na studium na FAMU vzpomínám velmi často a dodnes se setkávám se svými spolužáky a kamarády, studia na ČVUT ve mně tak silné vzpomínky nezanechala. Doba mého studia na FAMU určitě patří k těm nejlepším obdobím v mém životě. Již mnohokrát jsem uvažoval o tom, že bych se velmi rád do té doby nových zážitků, bezstarostných večírků a dlouhých rán vrátil. Asi i proto, že jsem v té době žil poměrně intenzivní život a ne vždy mi zbývalo dostatek času na studia, jsem dnes ke svým studentům o něco chápavější a shovívavější. Jste zakladatelem společnosti Eallin, která se zabývá výrobou animovaných filmů, znělek, reklam a videoklipů.

Jak Vás napadlo vybudovat něco takového?
Před tím, než jsem se dostal na FAMU, tak jsem pracoval na výrobě filmu Jana Švankmajera Spiklenci slasti. Od té doby mne animace podvědomě přitahovala. A tak jsem od druhého ročníku na FAMU začal i produkovat školní filmy vrstevníkům z katedry animace. Jelikož jsem byl v té době jediný, kdo se takto cíleně soustředil na spolupráci s animátory, vytvořil jsem si v jejich řadách poměrně hodně kamarádů. V průběhu pátého ročníku (který jsem z důvodu nechuti opouštět „studentská léta“ studoval 3 roky!!) jsem intenzivně přemýšlel, co je to důležité, co si jako student katedry produkce mohu odnést ze školy. Zatímco kreativní profese si v průběhu studia vytvářely svůj showreel, já si budoval kontakty. Jednoduchá úvaha mne následně vedla k tomu, že mám-li si ze školy odnést co nejvíce, pak budu muset využít kontakty, vztahy a přátelství, které jsem si v průběhu studií vybudoval. A protože v té době nebylo v Čechách prakticky žádné funkční studio, které by spolupracovalo a zastupovalo více výtvarníků a režisérů najednou, tak vznikl EALLIN.

Jaké byly začátky?
Začátky podnikání jsou vždy těžké. Firmu jsme založili s kamarádem Lukášem Skalníkem a z počátku jsme ji dotovali ze svých úspor. Zatímco Lukáš získával prostředky díky provozování horské chaty, já jsem se nechával najímat jako produkční a vedoucí produkce při výrobě hraných reklam. V průběhu studií jsem si takto vydělával na živobytí, takže jsem v oboru měl již poměrně dost kontaktů. Pracovali jsme 6–7 dní v týdnu. Všechny prostředky, které jsme vydělali, jsme vložili zpět do firmy. Neměli jsme žádného investora, takže na každý počítač, monitor, software jsme si museli vydělat. Jen pro vaši představu, v té době stál počítač, na kterém bylo možné dělat online kompoziting, 5–8 milionů Kč. Dnes vám na stejnou práci postačí stroj za půl milionu.

Co vše vlastně obnáší práce animátora?
S oblibou říkám, že animátor je herec v animovaném filmu. On je ten, který vdechne pohyby neživé loutce. A stejně jako každý živý herec zahraje scénu dle scénáře tak trochu po svém, ostatně i režisér si podle této unikátní herecké „řeči“ jednotlivé herce do rolí vybírá, tak každý animátor rozpohybuje postavy, je jedno, jestli jde o 2D, 3D anebo o loutky, unikátně. Takže animátor musí být tak trochu herec, který ale musí mít také obrovskou trpělivost. To, co herec běžně zahraje za minutu, animátor vytváří i několik týdnů.

Co je podle Vás nejtěžší úlohou z oblasti animace, o které běžní diváci málokdy tuší?
To lze jen těžko takto jednoduše říci. Každý projekt je unikátní. Každý projekt pracuje s rozdílným výtvarnem, pro realizaci se využívají různé technologie anebo jejich kombinace, každý příběh přináší specifické animační a vizuální výzvy. Takže asi obecně platí to, že je velmi složité udržet po celou dobu filmu stejnou kvalitu, stejnou podobu a stejnou animaci u všech jednotlivých záběrů. Ty vznikají na celovečerním filmu déle než rok a podílí se na nich více jak stovky tvůrců.

Jaké prostředí Vás nejvíce ovlivnilo při práci na vlastních projektech?
Určitě na mne nejvíce zapůsobila spolupráce s Janem Švankmajerem a jeho producentem Jaromírem Kalistou na projektu Spiklenci slasti. Jsem přesvědčen o tom, že práce na tomto filmu mne nasměřovala k animaci jako takové. Do té doby jsem pracoval na projektech hraných.

Vnímáte nějaké plusy a minusy animovaných reklam oproti těm hraným?
Odpověď na tuto otázku by se dala rozvést na celou stránku. Některé věci, které se zdají být u jednoho projektu výhodou animace, mohou být u projektu jiného tlumočeny jako její nevýhoda. A naopak. Obecně lze ale říci, že při výrobě animované reklamy vytváříme zcela nový svět, který nemusí mít žádné reálné základy, nemusí zde platit běžné fyzikální zákony, postavy a prostředí zde mohou být tak jiné, jak jen dovolí vaše fantazie. Takže animace určitě nabízí svobodu a unikátnost. Na druhou stranu při animaci jen těžko využijeme, třeba v reklamě na hokejové vybavení, obecnou známost postavy, jako je např. Jaromír Jágr. V animovaném světě nejprve takovou postavu musíme stvořit, vybudovat jí „kariéru“ a teprve poté s ní teprve můžeme pracovat jako s filmovou anebo sportovní „star“. Animovanou postavu si můžeme vyrobit několikrát, takže s ní v jeden okamžik může pracovat více animátorů najednou, a to i na rozdílných projektech. Animovaná postava nikdy neonemocní, nevztahuje se na ni žádná karanténa. Animovaná postava nezuří, nevznáší přehnané požadavky. Na druhou stranu realizace animovaného spotu trvá většinou mnohem déle než v případě natáčení živé akce. A tak by se ve výčtu výhod a nevýhod obou technologií dalo pokračovat ještě hodně dlouho. Vždy je ale dobré vědět, proč jsme si pro realizaci projektu vybrali právě tu konkrétní technologii nebo kombinaci technologií.

Jak si vlastně stojí česká animovaná tvorba ve světě?
Česká animovaná tvorba bohužel v současné době za svým jménem, které ji vybudovali Zdeněk Miler, Jiří Trnka, Karel Zeman a mnoho dalších, poněkud pokulhává. Ale za posledních deset let se objevují opět první vlaštovky, které bodují i na mezinárodním poli. Zatím zejména na festivalech, ale i to je třeba vnímat jako návrat směrem k opuštěným pozicím. Jmenujme například na Oscara nominovaný krátkometrážní snímek Dcera anebo celovečerní filmy I myši patří do nebe a film Moje slunce Mad od Michaely Pavlátové oceněný před několika dny Césarem za nejlepší celovečerní animovaný film. Ale animaci lze použít velmi dobře i v oblasti gamingu, a tam je česká produkce velmi úspěšná. Vždyť studia jako Bohemia Interactive, Warhorse, 2K (Hangar 13) anebo Amanita Design mají celosvětový dosah a vydávají celosvětově úspěšné tituly.

Je něco, co byste chtěl na závěr vzkázat studentům, kteří se chtějí v budoucnu vydat Vaším směrem?
Všem takovým držím palce. Je to krásná práce, která je plná kreativity, imaginace a dobrodružství. Určitě stojí za to se po této cestě vydat!

Autor rozhovoru: Karolína Havlová, Marcela Kadlecová