Aktuality

Vyučující: MgA. Jaroslav Fišer

14.9.2022

Vyučující dějin a teorie fotografie Jaroslav Fišer je známý fotograf, kameraman a kurátor. Za svůj život absolvoval mnoho stáží v zahraničí, což ale neznamená, že byste se s jeho tvorbou nemohli setkat i v Čechách. Kromě výuky na několika vysokých školách se věnuje také přednáškám pro veřejnost, sochařství nebo například animovanému filmu. Rovněž jej můžete znát jako člena poroty Osobnost České fotografie.

Proč jste se rozhodl zrovna pro VŠKK?
Déjà vu – Krátce po FAMU mne oslovil fotograf Pavel Štecha s tím, zda bych mu neasistoval při založení fotografického ateliéru na VŠUP, a já tam nakonec strávil několik let od samotných začátků až do druhých absolventů. Po mnoha letech se mne zeptal Vladimír Kozlík, zda bych spolu s ním nepřednášel dějiny v nově založeném ateliéru na VŠKK. To byla výzva…

Vyučujete dějiny a teorie fotografie. Máte Vy osobně vyhraněné nějaké období fotografie, které Vás obzvlášť fascinuje?
Ve vývoji fotografie mne vždy fascinovalo dění meziválečného období. To, jak se dokázaly modernistické myšlenky vypořádat se zakořeněnými akademickými konvencemi a tradicemi a spustily lavinu nápadů. To, co následovalo, bylo kouzelné – hravost dadaistů, revoluce avantgardy, snění surrealistů. Pro mne nejdůležitější teoretické úvahy o fotografii se na světlo prodraly na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Úvahy o svobodě a možnostech komunikace Viléma Flussera, statě o vztahu společnosti a fotografie Susan Sontagové, vizualismus Andreas Müller-Pohleho, punctum a studium jako pokus o uchopení analýzy fotografického obrazu Rolanda Barthese, postmoderní situace Francoise Lyotarda.

Kdy jste si poprvé uvědomil, že Vás zajímá svět fotografie?
Fotografie mne obestupovala už od dětství. Vyrůstal jsem v atelieru tatínka (výtvarníka), v prostředí, v němž se pravidelně objevovali fotografové. Ať už to byli tatínkovi kamarádi či spolupracovníci. Karel Ludwig, Václav Chochola nebo třeba Fred Kramer. Druhý tatínek byl nadšený fotoamatér, který mne zasvětil do tajů techniky. Zásadní rozhodnutí, které však znamenalo, že se chci fotografii věnovat naplno, bylo spojené až se zkouškami na Grafickou.

Vystudoval jste FAMU se zaměřením na fotografie. Jaké máte na tuto dobu vzpomínky?
Představte si, že studujete v době sametové revoluce. Překotný spád událostí – jako mávnutím proutku vystavujete, cestujete, studujete v zahraničí. Chvilku se svezete i na dobové módní vlně umělců z východu a věříte, že se z Vás stane umělec do skonání věků. Báječné.

Na co podle Vás začínající fotografové často zapomínají, ač je to v tomto oboru důležité?
Na přemýšlení. Fotografie není jen o zvládnutí techniky, o talentu, ale je i o přemýšlení – spoustu situací dokážete překvapivě vyřešit, pokud si nad nimi chvilku lámete hlavu. Na světlo. Atmosféru snímku dokážete umocnit světlem, či naopak „pohřbít“ jeho absencí. Na experimentování. Přehršel fotografických námětů a filtrů ze sociálních sítí a plug-inů Photoshopu může za zástupy unifikovaných, zdánlivě dokonalých, ale také lehko zapomenutelných, redundantních snímků.

Jste členem poroty Osobnost České fotografie. Jak obtížná je tato pozice?
Když si na začátku připustíte, že jste jedním z více porotců a že každý má svůj názor, který se od Vašeho může lišit, tak to není těžké. Projdete knihy, výstavy, díla a akce autorů a rozhodnete se, co je pro Vás nejsilnější. Výsledek je pak čistě matematický průměr. Škoda jen, že se do kategorie mladých autorů nehlásí více našich studentů či absolventů. Nominovat někoho do výběru není složité a šance na umístění umírá jako poslední…

Máte nějaký oblíbený fotografický či umělecký časopis, který byste doporučil studentům?
Z fotografických časopisů například Aperture nebo Photograph, GUP, British Journal of Photography. Z těch, které jsou na českém trhu FOTO nebo Fotograf Magazine. Pokud někoho zajímá kultura obecně, tak rozhodně švýcarský časopis Du. Ale k zážitku si stačí udělat trochu času a sednout si do horního patra Luxoru k fotografickým publikacím anebo zajít do knihkupectví K-a-v-k-a, které se specializuje na umělecké publikace a katalogy, či do knihkupectví ArtMap, které se specializuje na publikace s uměleckým zaměřením. A pro naše studenty jsem před pár lety domluvil možnost navštěvovat knihovnu na VŠUP, která je báječná (pro studium ve studovně). Uvaří Vám tam i velejemný čaj nebo si v suterénním baru můžete dát něco na posilněnou.

Co je podle Vás nejdůležitější v reklamní fotografii?
Nápad, originalita, provokace. Většina manažerů je přesvědčená o tom, že úspěšná bude reklama se šťastnými mladými lidmi na světlém, nekresebném pozadí. To samo o sobě nestačí – někdejší fenomenální úspěch společnosti Benetton spočíval v pravidelném střídání tohoto druhu snímků se stejně nasvícenými a obdobně komponovanými fotografiemi, které však znázorňovaly tabu a hraniční motivy společnosti.

V březnu tohoto roku jste na VŠKK uspořádal přednášku pro veřejnost s názvem Manipulativní a propagandistická fotografie. Jaký způsob manipulativních fotografií Vám přijde nejméně známý?
Většinou si manipulaci ve fotografii spojujeme s postprodukčními zásahy a nenapadne nás, že samotný výběr námětu, sled snímků, kompozice a výřez mohou být extrémně zavádějící. Skvělý snímek Nicka Uta s názvem „Dívka z Trang Bang“, který v Americe vyvolal vlnu demonstrací proti válce ve Vietnamu, by zdaleka nebyl tak působivý, kdyby autor neořízl dalšího fotografa a kameramana ve scéně.

Kromě fotografie je Vám blízké i sochařství. Tvoříte aktuálně něco i v tomto směru?
Nyní vznikají pouze plastiky-objekty pro soubor fotografií s názvem „Veteše“. Objekty, které vzniknou pro dané prostředí, jsou na místě sestaveny a vyfotografovány. Výsledné snímky pak vypadají jako montáže, ale jsou bez postprodukčních zásahů. V posledních letech jsem se více věnoval animovanému filmu, respektive možnostem kamery – od loutkových přes trikové, poloplastické až třeba k olejové malbě na skle (Přes hranice, Paolo´s Happiness, Máma má vždycky pravdu, Zůza v zahradách aj.). V tuhle chvíli začínáme s pískovou animací a chystáme film na Váchalovské téma, který spojuje animaci, natočené záběry, pixelaci a prvky hraného kabaretu.