Aktuality

Vyučující: Bc. Ondřej Souček

6.6.2022

Vyučující reklamní a marketingové dílny copywritingu Ondřej Souček má zkušenosti nejen ze světa marketingu, ale zabýval se také reportážemi a psaním povídek. Pod palcem má spoustu projektů a rád přispívá svými komentáři do Reklamní katovny Mediáře. V rozhovoru nám prozradil, proč začal s výukou na VŠKK, jaké chyby by se měli copywriteři vyvarovat nebo například jaký nezvyklý přístup pro udržení produktivity můžeme zkusit.

Proč jste začal učit na VŠKK?
Dostal jsem nabídku, a protože jsem právě skončil s působením na jiné škole, která již v ČR nefunguje, přišlo mi to zajímavé. Navíc má VŠKK skvělou pověst a učí zde lidé, které osobně znám a vážím si jich.

Kdy jste se seznámil s copywritingem?
Asi v roce 2000. Studoval jsem žurnalistiku na UK a nic jsem o copywritingu nevěděl, ale měli jsme nepovinný předmět reklamní tvorba, na který jsem se přihlásil. Asi tam mě vyučující šokoval tím, že copywriting není nauka o copyrightu, ale psaní textů za úplatu.

Jaké nejčastější chyby podle Vás dělají copywriteři?
Čistý copywriter v dnešní době nemá moc šancí na úspěch. Musí toho vědět o hodně víc. Hlavně z marketingu. Znám lidi, kteří se pořád dokážou živit copywritingem podobně, jako to dělali v roce 2010, ale myslím, že dělají chybu a na důchod jim to nevystačí.

Co Vás na copywriterské činnosti baví nejvíc, a co naopak nejméně?
Nejvíc mě baví, když vám pod rukama vyroste text, který se dá číst, je zajímavý a jsou tam hezké obraty. Je jedno, jestli to je post na LinkedIn nebo článek. A nebaví mě… Co mě vlastně nebaví? Timesheety asi. Tam mi tu kreativitu nějak nechcú brát.

Pracoval jste také jako reportér pro Černé ovce. Jak jste se k tomu dostal?
Jaké máte na tuto práci vzpomínky?
Na žurnalistice mi kamarád, který působil jako střihač v ČT, nabídl, že se poptá dramaturga Černých ovcí, jestli nemá zájem o externího redaktora z Žurnalistiky na UK. Měl. První reportáž se mi povedla, tak jsem dostal šanci na další a další. Já si v té době vůbec neuvědomoval, že je sakra úspěch pro dvaadvacetiletého kluka dělat při škole takovouhle práci. Tak jedna vzpomínka. Moje úplně první reportáž byla o tom, že podnikatel nechal navézt svoje odpadky a bordel jednou v noci na cizí náhodně zvolený pozemek v CHKO Český kras. Byla to zrovna zahrada dvou starších lidí, kteří nezavolali policii, která byla spřažená s podnikatelem, ale mně. No, podnikatelovi jsem dal co proto. Po odvysílání reportáže nevydržel s nervama, a protože jsem v té době neměl mobil, sehnal si někde číslo na mou matku, které, absolutně ožralý, začal vyhrožovat, že mě utopí v řece jako kotě. No, máma se nezalekla, poslala ho do pr…, a podnikatel se po vystřízlivění jal omlouvat přímo na ředitelství ČT, kde ovšem o ničem nevěděli. Nakonec to na vlastní náklady zase odvezl a bylo to. 🙂 Připadá mi to celé jako historka z jiného světa. Moje punkové období. Je to pryč, ale jsem rád, že jsem měl příležitost to prožít.

Zabýváte se mimo jiné strategií sociálních sítí společnosti Moore. Co Vaše práce obnáší?
Řeším celou skupinu, což je bratru třeba deset firem. Každá komunikuje na sockách a já to koordinuju, plus dělám obsah na hlavní profil. Taky funguju jako kreativec, když je potřeba, a taky se podílím na PR. Hodně píšu. Je toho vcelku dost, a to mám ještě jiné projekty….

Přispíváte svými názory do Reklamní katovny Mediáře. Je pro Vás snadné zhodnotit v několika větách celou kampaň?
Moje srdeční záležitost. Píšu to strašně rád, ale je to pro mě spíš SHOW než objektivní zhodnocení práce. Tvůrci jsou na mě pravidelně namíchnutí, že o jejich práci píšu někdy špatně, a já jim říkám, chtěli byste po katovi, aby vám setnul hlavu plyšovym mečem, aby vás to nebolelo? To nedává smysl. V katovně to proto vždycky bolí, aspoň trochu. Já se jinak dostal k tomu, že nehodnotim nikdy celou kampaň, zvolim si jednu věc a na ni se otočim. Občas to vůbec nemá se samotnou prací co do činění.

Jak jste se k tomu vlastně dostal?
Marka Prchala asi znáte… Ten týpek, co marketingově udělal Babiše. No jo, ten, co od Babiše dostal po minulejch volbách pusu na čelo. Jo, tak ten si přečetl mou knihu a doporučil mě šéfredaktorovi Mediáře, že bych mohl být dobrý kat.

Minulý rok vyšel v nakladatelství No Limits soubor jedenácti povídek s názvem Klub osamělých srdcí pana vajíčko. Tématem je svět reklamního prostředí. Na knize jste se podílel i Vy. Můžete nám poodkrýt, o čem pojednává Vaše povídka?
Moje povídka se jmenuje Návrat z oblaků a je o bývalém kreativci, který skončil v reklamní agentuře a začal nový život v pornoprůmyslu, kde se věnuje natáčení filmů s důchodci. Jenže nakonec se do reklamy tak jako tak musí vrátit, což je ten jeho Návrat z oblaků.

A na závěr: Máte nějaký tip na udržení produktivity?
Hm, líbí se mi přístup, kterým mě inspiroval Leonardo da Vinci. No, můžete to zkusit. Lelkujte neboli prokrastinujte. Často a hodně. Koukejte třeba z okna a nedělejte nic. Nechte myšlenky plynout a čekejte, že vás něco napadne. Když se tak stane, s největší vervou se do toho pusťte bez ohledu na to, jestli je den nebo noc anebo jestli máte žízeň či hlad. Je pravda, že mně to nefungovalo. Hlavně lidé z mého okolí ze mě byli docela nervózní, ale věřím, že vám to fungovat může.

Autor rozhovoru: Karolína Havlová