Aktuality

Vyučující: Bc. Leoš Kyša (František Kotleta)

20.12.2021

Leoš je vyučujícím předmětů Povinně-volitelná dílna LT a Volitelný seminář pro LT, ale také bývalým redaktorem i šéfredaktorem několika novin jako je třeba Mediahub či Instinkt. Zároveň jde o jednoho z nejznámějších českých autorů fantastiky s nádechem erotična, kterou píše pod pseudonymem František Kotleta. Na kontě má tituly Krásky a Vetřelci: Pulp stories, Poslední tango v Havaně a mnoho dalších děl. Proč píše pod pseudonymem? A v čem dělají podle něj dnešní spisovatelé největší chyby? Přečtěte si dnešní rozhovor a dozvíte se to.

Proč jste se rozhodl učit na VŠKK?
Myslel jsem si, že to bude zábava a nějak mi nedošlo, co všechno to bude obnášet. Ale nakonec jsem zjistil, že to zábava opravdu je. Spolu s ní je to ale i odpovědnost za mladé lidi, kteří něco chtějí, po něčem touží a vy jste prostředníkem, jak jim k tomu pomoci, naučit je, co potřebují, aby měli větší šanci naplnit své ambice. Někdy je to dost časově i emocionálně náročné a svazující, ale ještě jsem toho nikdy nelitoval víc, než jsem byl rád, že jsem do toho šel. Mám teď navíc na stole knihu Zlatá značí osud, která napsala jedna z mých studentek Sára Vůchová a také prestižní sbírku Všechny barvy duhy, kde objevila jak Sára, tak Michael Walter z mé dílny. Člověk k tomu ještě může cítit hrdost na to, že se ta práce začíná úročit.

Jaká je podle Vás největší výhoda VŠKK?
V Domečku dělají dobré kafe. Plus se studenti učí mix akademických, ale právě i praktických dovedností. To je důležité. Hlavně v oborech Literární akademie.

Učíte volitelný seminář pro LT a také literární dílnu. Co chcete v tomto předmětu studentům předat jako hlavní?
Pokoru a řemeslo. Jedno bez druhého nemá smysl. I ten nejprovokativnější autor potřebuje pokoru před svou prací a lidmi, se kterými ji dělá. Když jsem se na křtu sborníku Všechny barvy duhy bavil s jeho editorkou Janou Balharovou o tom, jak se jí pracovalo s mými bývalými studenty, mluvila s nadšením právě o jejich autorské pokoře a řemesle, díky kterým byla jejich spolupráce skvělá.

Jak byste charakterizoval své psaní?
Nijak. Autor má psát, ne o svém psaní mluvit. Další lekce tvůrčího psaní pro všechny 🙂

Kterou svou knihu máte nejraději?
Tu první a pak vždycky tu poslední.

V čem podle Vás dělají dnešní mladí spisovatelé největší chyby?
Nestudují na VŠKK? Dobře a teď vážně – nemají pokoru před řemeslem a víc o psaní mluví, než ho dělají. To je největší hřích každého autora, nejen začínajícího.

Dělal jste redaktora a šéfredaktora pro několik magazínů. Co Vás publicistika naučila?
Že každé téma se dá napsat krátce a úderně a že čtenář nemá povinnost vaše dílo číst, vy máte ale povinnost ho učinit dostatečně atraktivním, ať už jakýmkoliv způsobem, aby měl chuť ho číst.

Co byste vzkázal studentům, kteří chtějí uspět na poli publicistiky?
Stejně jako u psaní – pokoru a řemeslo. To první musíte najít v sobě, to druhé se musíte naučit.

Autor rozhovoru: Kristýna Bláhová