Aktuality

Studenti: Bc. Štěpánka Luhanová

18.4.2022

Vedle VŠKK prezenčně studuje také na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Do toho pracuje na své knize a přispívá do školního newsletteru. Se Štěpánkou Luhanovou vás ale neseznámíme jen jako se studentkou Literární tvorby na VŠKK, představíme vám ji i jako vodní záchranářku sloužící na Hracholuské přehradě. Záchranářství se Štěpánka věnuje odmalička a po celou dobu tuto aktivitu vykonává na zcela dobrovolnické bázi. Stejně tak nyní vypomáhá s transportem zdravotnického materiálu na Ukrajinu ve středisku Českého červeného kříže.

Jsi absolventkou bakalářského programu Literární tvorby a nyní pokračuješ v navazujícím magisterském studiu. V čem se podle tebe tyto dva programy liší?
V bakalářském programu se seznamujete především s obecným úvodem, kdežto magisterský program jde více do hloubky. Student si musí nejprve udělat přehled, aby se mohl v dané problematice orientovat, a až poté přejít k tomu náročnějšímu. Přesně o to se VŠKK ve svých programech snaží. Líbí se mi, že i jako magistři navštěvujeme literární dílnu a máme tak dostatek prostoru pro tvorbu vlastních textů a zpětnou vazbu, což je myslím pro každého mladého spisovatele velmi důležité.

Oproti marketingovým specializacím se program Literární tvorby na VŠKK, co do počtu studentů, může zdát více rodinný. Je tomu tak?
Skutečně je. Všichni se dobře známe a víme, jakým stylem kdo píše. Oceňuji skvělý přístup našich vyučujících, kteří si na nás vždy udělají dostatek času a řeší s námi také individuální záležitosti. Přístup ke studentům je to, čeho si na VŠKK opravdu vážím.

V jaké formě se vodnímu záchranářství věnuješ?
Začínala jsem jako malá v kroužku první pomoci a nyní jsem ve výjezdovém týmu jako zdravotník. Naše VZS má stanoviště na Hracholuské přehradě v Plzeňském kraji, kde v sezóně sloužíme 24/7. S mým psím parťákem – skoro tříletým německým ovčákem Baltazarem – se navíc věnuji záchranářské kynologii. Baltazar úspěšně složil svou první psí záchranářskou zkoušku z vodních prací a nyní je plnohodnotným členem týmu. Umí vytáhnout z vody člověka, donést plovoucí pomůcku, je trénovaný také na vyhledávání osob na plochách a v sutinách. Je to borec, ale když nemá náladu, tak se mu nechcete dostat do rány.

V čem je vodní záchranářská služba, oproti jiným záchranářským oblastem, specifická?
Markantní rozdíl je v tom, že funguje čistě na bázi dobrovolnosti. Vodní záchranná služba je ovšem součástí Integrovaného záchranného systému ČR. V praxi to funguje tak, že VZS přijímá výzvu od operátora zdravotnické záchranné služby (ZZS) a vyjíždí na místo současně se sanitkou. Na místě poté poskytuje první pomoc a po příjezdu ZZS pomáhá s transportem. Pokud se jedná o zásahy na vodě, ty si primárně řeší VZS, protože má k dispozici potřebné vybavení. Další činnosti VZS jsou například záchrana z ledu a z divoké vody, zdravotnické dozory, ale i plavání pro děti nebo organizace letních táborů. U nás se prostě nudit nemůžete.

Zažila jsi jako záchranářka nebezpečnou situaci?
Musím říct, že ano. Například ošetření velmi agresivního, opilého muže, který je váhově jako já vynásobena třemi, a ještě vám k tomu vyhrožuje, není nic banálního. Hlavní ale je se snažit nebezpečí při práci vyhnout. Opatrnost nadevše, to platí vždy.

Co na to říkají tvoji blízcí?
K VZS jsem si našla cestu díky mojí mamince, která je lékařka. Všichni mí blízcí vědí, co je náplní mé práce, a mají pro to velké pochopení.

Čerpáš ve své tvorbě ze záchranářských zkušeností?
Na to se mě lidé hodně ptají. A i když to mnohé asi překvapí, tak ne. Ve své tvorbě se zabývám spíše tématy zaměřenými na sociální problémy a baví mě psychologie postav. Píši knihu, která se zabývá motivem drogové závislosti. V rámci své magisterské práce bych ale chtěla pracovat na knize pro děti, která bude zobrazovat skutečné příběhy záchranářských psů a obecně problematiky záchranářské kynologie — ovšem očima dětí.

Nemá někdo z tvých spolužáků chuť si tento tvůj koníček vyzkoušet?
Řada z mých spolužáků pomáhá, přispívá do sbírek, adoptuje zvířata aj., ale zatím jsem se nesetkala s někým, kdo by chtěl ve svém volném čase jezdit na člunu po přehradě nebo zastavovat krvácení. Záchranáři jsou zkrátka trochu jiná sorta lidí – dokáží se těšit z „pořádného“ výjezdu, ze kterého by třeba jiným bylo tak trochu mdlo. Myslím, že obecně jsou záchranáři určitá sociální vrstva, kterou spojuje přesvědčení, touha pomáhat a takové trochu „vyšinutí z normálu“. Když na VŠKK najdu někoho podobného, určitě bude mít u nás na člunu místo.

Společně se Studentskou radou VŠKK připravujete pro studenty sérii workshopů na téma duševního i fyzického zdraví. Prozradíš něco více?
Doufáme, že bychom s projektem mohli začít během dubna či května a pokud se bude studentům líbit, navázali bychom i v dalším akademickém roce. Hlavními tématy workshopů budou například první pomoc, duševní zdraví jako celek, stress management či zdravý životní styl. Myslím, že je na co se těšit.

Autor: Veronika Nováková