Aktuality

Studenti: Adam Bůžek

4.4.2022

Když Adama Bůžka zrovna nepotkáte ve škole na hodinách druháků z Grafického a mediálního designu, pravděpodobně cvičí či trénuje své klienty ve fitku, nebo na venkovních cvičištích. Při rozhovoru mimo jiné zavzpomínal na soutěž v men’s physique (ve které se v juniorské kategorii umístil jako první), přiblížil svou značku a prozradil, co pro něj znamená vítězství.

Co je pro tebe největším pozitivem a přínosem studia na VŠKK?
Nejvíc se mi na VŠKK líbí moderní a kreativní přístup, který je příjemný a individuální.

Jaké příležitosti se ti díky škole naskytly?
Dostal jsem se do nového kolektivu lidí, který mě hezky motivuje k tomu být lepším a v oboru se rozvíjet. Nezůstávám zaseklý v tom, co už umím. Jsem rád, že se ve škole nesoustředíme čistě jen na grafický design, jak tomu asi je na jiných školách, ale díváme se na něj i z pohledu brandingu, marketingu, jak prezentovat projekt klientovi…

Zapojuješ se do vedlejších studentských aktivit školy?
Nezapojuju, já jsem v tomhle spíše individuální. Dokud za mnou někdo nepřijde s nabídkou si něco vyzkoušet, tak sám nic moc vyhledávat nebudu. To mě i odrazovalo při výběru sportovní školy, chtěl jsem cvičit, jak mě baví, podle svého plánu, ne si nechat diktovat, který sport si budu muset vybrat, jak často na něj budu chodit kvůli kreditům apod. Bál jsem se, že by mi to zhnusilo mou vášeň a hobby.

V prvním semestru jsi studoval Animaci a vizuální efekty, ale poté jsi přestoupil na Grafický a mediální design. Aktuálně jsi ve druhém ročníku. Už pomalu zvažuješ, zda budeš pokračovat magisterským studiem?
Vždycky jsem byl tvořivé dítě. Grafický design jsem studoval už na střední škole. Jelikož jsem se bál, že by mě sportovní škola svazovala, rozhodl jsem se pokračovat kreativním směrem. Animace mě vždycky lákala, ale nakonec jsem zjistil, že není mým šálkem kávy. Grafický design mě neskutečně baví a vidím u něj využitelnost i při podnikání. Určitě bych nechtěl zakončit jen bakalářem. Jsem dost ambiciózní, mám hodně nápadů, v čem pokračovat, jak se rozvíjet, ale ještě přesně nevím…

Kdy ses začal více soustředit na zdravý životní styl a fitness? Jak vzpomínáš na své začátky?
Na střední, kdy jsem si uvědomil, že bych se vedle sezení u počítače mohl začít víc hýbat, líp vypadat. Začal jsem chodit do fitka a postupně jsem tomu propadl. Když na mě spolužáci viděli progres, začali se zajímat, chtěli ode mě poradit s tréninkem a jídelníčkem. Následně jsem si udělal kurz instruktora fitness a kulturistiky a začal si tím přivydělávat. Asi je to tak často i v jiných oborech, ale ze začátku na mě bylo nahlíženo jako na mladého a nezkušeného klučinu, který trénování určitě nemůže po jednom kurzu rozumět. Ale jak jinak se posunout, než vůbec začít? Důležité je nebrat kritiku negativně. Nejdříve jsem trénoval spíše známé za symbolickou částku a postupně jsem se vypracoval k lepším, zkušenějším klientům.

Jak se ti daří práci trenéra a výživáře skloubit se studiem?
Naštěstí se mi povedlo domluvit trénování v Euforii kousek od školy. V covidu jsem po prvním šoku a zrušených trénincích rozjel online coachingy a nakonec jsem měl tou dobou největší nárůst klientely. Takže můžu spolupracovat i s klienty, kteří nejsou z Prahy nebo Kladna. Je to hezky flexibilní. A při pauzách ve škole můžu pracovat třeba ve studentské místnosti.

Jak zvládáš stres? Hádám, že s ním bojuješ převážně pohybem, ale používáš i jiné techniky? Máš nějaké tipy třeba pro ostatní studenty, kteří se nervují ve zkouškovém, ale nejsou moc zvyklí sportovat?
Stres je velký faktor, obzvlášť v dnešní době, ať už při pandemii nebo válce. Všichni, méně, nebo více, stres prožíváme a důležité je si toho být vědom a zjistit, odkud stres plyne, umět si ho definovat a poté ho začít postupně odbourávat. Všechno ovlivnit nemůžeme, ale je důležité pracovat s tím, co ano. Trénink je za mě jedna z nejlepších meditací – člověk se zaměřuje na vlastní tělo, dech, nemyslí na nic jiného, zničí se možná fyzicky, ale psychicky se zregeneruje. Je dobré si začít vážit přítomného okamžiku, a to nejen při tréninku, ale třeba otužování nebo jiné aktivitě, která nás naplňuje – vaření, uklízení, cokoliv. A samotná dechová cvičení jsou skvělá, ne každý zvládá dlouhé meditace, někdy jen stačí se párkrát vědomě prodýchat.

Máš zkušenost se soutěží v men’s physique, v jejíž juniorské kategorii jsi dokonce vyhrál. Jak vzpomínáš na přípravu na závody a soutěž jako takovou?
Pokud někdo vůbec netuší, o čem men’s physique je, tak já říkám, že jde o modelingovou kulturistiku. Takový beach boy. Příprava je náročná, ať už striktní dietou, tak intenzivnějším cvičením. Určitě je lepší se připravovat pozvolna. Člověk tam jde závodit proti ostatním klukům, ale ve výsledku soutěží jen sám proti sobě.

Co ti to dalo a naopak vzalo?
Každý vrcholový sport začne ubírat ze všeho, co do přípravy na soutěž nezapadá, ať už je to rodina, sociální život, příjemné posezení u jídla… Do jisté míry je to hodně sobecké, protože se člověk musí soustředit sám na sebe. V krátkodobém úseku to ale člověku dá spoustu disciplíny, což je jedinečná zkušenost.

Chtěl bys ještě někdy do něčeho podobného jít znovu?
Zrovna se začínám připravovat na jarní sezonu. Ale nechci jen ukazovat svoje tělo v plavkách, takže bych si chtěl vyzkoušet i zápas v MMA nebo silový trojboj.

Nejen se závoděním souvisí i výstup z komfortní zóny. Ve kterých dalších oblastech se snažíš posouvat své hranice komfortu?
Určitě by mě lákalo si udělat myslivecký nebo letecký průkaz. Nebo nějaký kurz přežití v přírodě – možná kdyby někdy přišla nabídka do Survivoru… 🙂

Chtěl bys mít vlastní značku. Mohl bys přiblížit svou vizi a co budeš pod značkou nabízet?
Na sociálních sítích vystupuju pod přezdívkou Czech Tarzan. Lidi mi tak začali říkat poté, co jsem si nechal narůst vlasy a proto, že cvičím hodně v přírodě. I jako trenér se snažím své klienty přiblížit k přírodnějšímu zdravému životnímu stylu. To mi přijde v dnešní době docela vzácné, protože lidé se snaží často hledat zkratky, berou doplňky, diety v prášku. Chci, aby značka, kterou se chytám letos spustit, vycházela z tohoto konceptu a přírodního motivu. Aktuálně např. jednám s dodavatelem proteinových směsí bez kofeinu a řeším přesné složení. Sportovní oblečení připravuju ve spolupráci s Janou Řezáčovou (Janine).

Život pro tebe není jen o přežívání, znamená cestu nahoru, k vítězství. Co je pro tebe tím vítězstvím?
Vždycky říkám, že cesta je cíl. Když se člověk zaměří jen na cíl a cestu si neužije, vnímám to jako prohru. Pokud chceme např. zhubnout, neměli bychom chodit do fitka otrávení a cvičit něco, co nás nebaví, jíst při dietě jídla, která nám nechutnají. Práce by nás měla naplňovat. Poté nezáleží na tom, jestli je člověk bohatý, chudý, slavný – když je šťastný, tak za mě vyhrál.

Kdo tě inspiruje, motivuje (nejen) v oblasti fitness?
Motivuje mě spousta lidí, ale nemám žádný vzor. Tím je pro mě spíše představa mě samotného za 10 let.

A kde se vidíš za deset let?
Mám vymyšlené nějaké cestičky, ale určitě nemám život nalajnovaný. Chtěl bych pokračovat v tom, co mě baví, myslím, že věci, které člověk chce, si do života nějakým způsobem přitáhne.

Autor: Tereza Bartošková