Aktuality

Student: Julie Müllerová

7.11.2023

Julie Müllerová bude od října studentkou závěrečného třetího ročníku bakalářského oboru Literární tvorba na VŠKK. Jejím akademickým domovem se stala Literární akademie, kde píše pod vedením Jiřího Dědečka nebo Petra Borkovce. Fascinuje ji magický realismus, kterému se chce věnovat i ve své bakalářské práci. Ve své tvorbě ráda pracuje se skrytými motivy, baví ji hra se čtenářem. Zároveň ale dokáže stát nohama na zemi a pracovat s textem ve všech jeho podobách, pro Kreativní Kancl se už před více než rokem stala nepostradatelnou posilou, když začala psát newsletter, bez něhož by leckdo netušil, co se na VŠKK zrovna děje, proto se ho vyplatí pozorně sledovat. Stejně jako do budoucna Julii!

Začínáš už třetí akademický rok na Literární akademii. Jak bys zatím hodnotila čas tam strávený?
Vysoká je období, kdy se člověk hodně hledá a mně se poštěstila neuvěřitelná věc, že jsem se našla právě díky vysoké škole. Nedokážu si představit, že bych v tomhle křehkém věku nebyla obklopená lidmi, mezi kterými jsem na VŠKK. Spolužáci mi pomáhají uvědomit si, mezi jaké lidi patřím a pedagogové na VŠKK mi zase ukazují, kým se chci stát za pár let. Škola se stala zkrátka prostředím, kde jsem nejvíc sama sebou.  Až se děsím, co bude potom.

Věděla jsi od dětství, že se tvoje budoucnost bude točit kolem knih? Jaké je tvoje vysněné povolání?
Jednoduše, nepamatuji si dobu, kdy bych se bytostně netoužila stát spisovatelem. Takže si to přeju už asi hodně dlouho.

Máš už hodně pracovních zkušeností v oboru, pracovala jsi mimo jiné v antikvariátu i copywritingu. Pro Kreativní Kancl píšeš už přes rok každý měsíc newsletter. Které z těchto zkušeností bys označila jako nejpřínosnější?
Jsem ráda, že jsem si mohla vyzkoušet různé možnosti, jak se dá živit psaním nebo kontaktem s literaturou. Musím říct, že nejpřínosnější pro mě byla určitě spolupráce s Kanclem, protože psaní v marketingu je o dost jiné než to umělecké, takže to byl výstup z komfortní zóny a vyzkoušela jsem si různá zadání od psaní tiskovky, článků, až po pravidelné psaní do newsletteru. A hlavně ve fajn prostředí, aniž bych byla pod tlakem. Takže zjištění, že i práce může být příjemná, bylo příjemné.

Diví se občas lidé, když jim řekneš, že studuješ Literární tvorbu? V Česku je tento obor jedinečný.
Diví se, diví. Nejradši mám vtipálky, kteří na to, že studuju psaní, odpovídají: „Takže studuješ, abys byla nezaměstnaná? Haha.“ To se pak diví ještě víc, když odpovídám, že mám pracovních nabídek tolik, že je musím odmítat. Moc lidí nechápe, kde všude je potřeba práce s textem, jaké všechny dovednosti to obnáší a jak málo lidí to umí opravdu poctivě a kvalitně.

Která z osobností literární scény, ať už české nebo světové, tě inspiruje?
Na prvním místě musím prostě zmínit všechny naše pedagogy z Literární akademie. Nesmírně je obdivuji, ať už to jsou literární vědci nebo spisovatelé. Na Literárce jsem se poprvé setkala se spisovateli, jako jsou Jiří Dědeček, Radek Malý a Petr Borkovec, a mohla s nimi diskutovat o psaní a dostávat od nich rady, toho si nesmírně vážím. Ještě mě to utvrdilo v tom, že mezi ně chci jednou patřit. Taky mi tihle lidé otevřeli dveře k české literární scéně. Dříve jsem byla uzavřená ve vzhlížení ke světovým autorům, jako je třeba můj milovaný John Irving. A přestože se s ním pořád plánuju jednou setkat a pokecat s ním, dneska jsem blahem bez sebe, když si můžu popovídat třeba s panem Borkovcem, stejně, jako kdybych seděla naproti Irvingovi.

Jaká kniha má v dnešní době šanci zaujmout čtenáře a uspět? Na čem by si měl autor dát záležet?
To je otázka, kterou si při psaní pokládám taky. Ale myslím, že je to relativně zbytečné, protože dokud víte, co a proč to píšete a jakou důležitou myšlenku se snažíte předat, nemusíte se zabývat tím, jestli to budou lidi chtít číst nebo ne. Pokud je pro autora důležité to napsat (což by podle mého mělo být), pak to přece stejně bude muset napsat. A já, možná naivně, věřím, že pokud ta slova jsou tak naléhavá, že musí ven, tak musí ven kvůli někomu, kdo si je potřebuje přečíst.

Máš nějaké rituály pro psaní?
Většinou mě jako na potvoru napadá nejvíc věcí, když chci jít spát. Takže za každonoční rituál bych považovala zhasnout, lehnout si, zvednout se, rozsvítit, zapsat nápad, zhasnout, lehnout si, zvednout se, rozsvítit, zapsat nápad, zhasnout, lehnout si, zvednout se, rozsvítit, zapsat nápad… a tak pořád dokola, no. A druhý den u kafe třídit všechny ty zvednutí z postele.

Jaké jsou tvoje plány do budoucna? Poradila bys něco studentům, kteří by se rádi vydali do světa literatury?
Na rady já moc dobrá nejsem, spíš je všechny pohlcuju jako houba… což je asi moje rada: nasávejte, co nejvíc to jde, pokud se ocitnete v prostředí, kde vám je dobře a mezi lidmi, kteří vás inspirují. A taky: koukejte se kolem sebe, a to myslím jako pořádně!

Autor rozhovoru: Marcela Kadlecová