Aktuality

Kalendář: Movie Inspiration 2024

27.2.2024

Michael – Střední škola a Vyšší odborná škola reklamní a umělecké tvorby ve spolupráci s Vysokou školou kreativní komunikace se již po třicáté pustila do kreativního kalendáře plného fascinujících fotografií, tentokrát s tématem český film. Proto jsme se rozhodli udělat rozhovor s patronkou letošního kalendáře Dorou Bylicou, která přizvala ještě studentku Kláru, která byla koordinátorkou celého průběhu.

Jednalo se o téměř roční zkušenost.
Od prvního náboje vznik kalendáře trval skoro 10 měsíců. Začali jsme fotit na přelomu dubna a května loňského roku, už předtím ale přípravy trvaly dobré dva měsíce. Museli jsme vytvořit představy, návrhy, které nám pomohla zrealizovat umělá inteligence. Potom se sháněly právě lokace. Jediné volno jsme si se studenty dali opravdu přes letní prázdniny, protože by nebylo nejsnazší se sejít, ale jinak se pracovalo v průběhu školního roku i o víkendech a svátcích, když byla příležitost, jelo se fotit, bez debat. Ale je pravda, že studenti byli opravdu zapálení, takže se nezdálo, že by jim to nějak vadilo.

Téma bylo nasnadě.
Už dříve jsem realizovala kalendář s kolegy na téma evropský film a ikony filmu. Už je to dávno, možná 7 let. Rozhodli jsme se na to volně navázat, ale dospěli jsme k závěru, že chceme dělat český film. Chtěli jsme filmy převážně z 60. let, ale zároveň i novější, ptali jsme se proto studentů na jejich oblíbené snímky. Vznikl z toho dlouhý seznam, který se postupně zkracoval a teď je jeho výsledkem kalendář.

Celé to byla velká společná práce.
Byla to především práce společná. Studenti se aktivně podíleli úplně na všem, ať už se jednalo na počátku o skici nebo později i tvorbu prostředí, pokud se zrovna tvořilo ve školním ateliéru. Naše zaměření na škole Michael se stále vyvíjí, už se nejedná jen o fotografii, ale i o video, umělou inteligenci – chceme totiž, aby absolvent, který se stane tvůrcem, byl schopný pracovat nejen se stativem, ale i s pohybem, ať už v animaci nebo ve videu. Právě to nás i dovedlo k tématu filmu. Filmová práce je totiž velmi týmová a proto to pro studenty byla velká zkušenost. Fotograf může fungovat jako individuum, film vyžaduje tým, který jsme vytvořili, a byl pro tvorbu kalendáře klíčový. Museli jsme sehnat fotografy, modely, stylisty, záskoky, odvozy na lokace, díky tomu jsme si zažili situace spíše podobné natáčení, než vyloženě fotografování. Díky tomu jsme i zároveň natáčeli dokument z backstage. Každý měl svou roli, všichni byli až překvapivě zodpovědní a plnili úkoly přesně tak, jak bylo potřeba.

Měli jsme spoustu krásných lokací.
S týmem jsme objeli téměř celý středočeský kraj. Fotilo se, kde se dalo. Vybrali jsme si například Farmu Michael, letiště v Podhořanech, Divadlo Lucie Bílé, Olšanské hřbitovy anebo právě ateliér školy. Těch míst bylo hrozně moc. Zařizovali jsme to vlastně všichni. Něco mi pomohl zařídit pan Altman, něco zase jiní kolegové, o to víc to bylo založené na kolektivu. Velmi nám s technikou pomáhal i pan Marian Beneš z VŠKK, za což mu patří velké dík.

Pracovala jsem s profesionály a studenti se jim v klidu vyrovnají.
Rozdíl mezi studenty a profesionály? Velký rozdíl to nebyl. Musím říct, že tým mladých lidí, který jsme s kolegy vytvořili na základě jejich dobrovolného přihlášení a potom podle určitých předpokladů, protože přece jen každý umělec je velmi osobitý, proto to nemuselo sednout vše, fungoval naprosto skvěle. Pro většinu nebo snad pro všechny to byla první taková velká zkušenost a všichni se projevili velmi zodpovědně. Klárka si k tomu sedla ještě ten den, kdy dostala zadání, všechny je to chytlo, všichni jsou nesmírně talentovaní. Ta energie studentů vydržela dost dlouho. Přes prázdniny se všichni hezky dobili, všechno nám hrálo do karet, tým byl plný nadšení a díky tomu to byla velká radost.

Některé scény vyžadovaly mnoho času.
Když jsme fotili například Adéla ještě nevečeřela, Klárka běhala po škole a sbírala všechny květiny, které pak aranžovali v ateliéru. Celá příprava trvala téměř 6 hodin. Ale ty výsledky stojí za to. A takových situací bylo spousta. Většinu jsme si ale moc užili. Na farmě jsme byli třeba i ubytovaní, bylo to takové soustředění pro fotografy. Když jsme se rozhodli fotit na letišti, zjistili jsme čirou náhodou, že jedna naše kolegyně učí létat na větroních, což se nám náramně hodilo.

Byla to obrovská zkušenost.
Má to neskutečný ohlas. Ano, občas spíše v rodině, ale nikde jsme nezaslechli jediný negativní komentář, občas nějakou konstruktivní kritiku, ale jinak jsou z toho všichni nadšení a studentům to dalo do profesního života hrozně moc. Kalendář je především inspirací české kinematografie, ale lidi filmy poznávají, je to hra a nám to dělá velkou radost. Taky si studenti díky tomu hodně rozšířili obzory právě v tématu českého filmu. Spoustu z nich ani neznali, ale zjistili, jak krásné ty české klasiky jsou.

Dalo nám to mnohem víc, než jsme očekávali.
Podívat se na výsledek po 10 měsících práce je příjemné, ale už máme plnou hlavu představ o dalším projektu. Obzvlášť pro Klárku by to bylo krásné zakončení středoškolského studia, protože za rok maturuje a ve čtvrtém ročníku na to není prostor. Rozhodně jsme ale nabití energií a těšíme se na
vymýšlení dalšího tématu.