Aktuality

Zpět na Aktuality

Jak se četlo ve vlaku

Michaela Dylová

Proběhl již šestý ročník literárního festivalu Čtení ve vlaku, jehož idea vznikla na Střední a Vyšší odborné škole reklamní a umělecké tvorby Michael.

„Nečekala jsem, že se z nápadu stane projekt a z toho se zrodí tak velká akce,“ vyjádřila se k začátkům Monika Hrubešová, ředitelka školy. Společně s ní se na organizaci podílela Vysoká škola kreativní komunikace ve spolupráci s Českými drahami. Nad festivalem letos převzala záštitu radní hl. města Prahy pro kulturu Hana Třeštíková. Svou tvorbu mohli tentokrát představit i studenti oboru Kreativní
psaní, kteří přečetli své texty vedle svých zkušenějších kolegů spisovatelů, z nichž někteří
jsou i vyučujícími na VŠKK. O tuto zkušenost bych se s vámi jako jedna ze studentek ráda
podělila. Cestování vlakem pro mě vždy bylo poněkud dobrodružné. Možná je to tím, že jím nejezdím
tak často, možná proto, že když už do něj vlezu, tak ve většině případů nejede tak, jak by měl.
Zpoždění je často jen začátek. To se potom člověk nemůže divit, že je před nasednutím do
soupravy nervózní. Tentokrát to bylo jiné – ale hladina nervozity se rozhodně nezmenšila.
Naopak. Rozhodla jsem se ozvláštnit si cestu vlakem čtením. Co na tom, já si tam čtu
vždycky a ráda – když pominu užvaněné cestující, kteří se občas vyskytnou ve stejném
vagónu, nebo hlášení (i když ta přijdou vhod, protože my literáti máme občas problém
s přejížděním stanic – nebo nám může jako Doře Čechové kvůli přílišnému ponoření do knihy
ujet vlak přímo před nosem). Nečetla jsem si jen tak pro sebe. Nenačítala jsem dopředu
povinnou četbu. Četla jsem ostatním lidem, ať už náhodným cestujícím, kteří nejspíš
přemýšleli nad tím, jestli mě poslouchat, nasadit si sluchátka, nebo se rovnou přesunout do
jiné části vlaku, tak studentům školy Michael, jejichž údělem bylo během festivalu
zdokumentovat jednotlivé jízdy a autory. Vystoupit se svou tvorbou před cizími lidmi
(dokonce i před skupinou dětí z prvního stupně) bez toho, aniž bych vystoupila předčasně
z vlaku, byla výzva. Nyní jsem ráda, že jsem ji přijala. Autorská čtení z pozice autora nemám
moc v lásce, ale tohle byla zkušenost, kterou jsem si nakonec i užila. Dodala mi sebevědomí.
Už se tolik nebojím reakcí posluchačů, i kdyby byly spíše negativně zabarvené, protože, jak
řekl při závěrečné čtvrteční besedě v knihkupectví Luxor Pavel Renčín – „když to člověka
nenechá indiferentním, je to umění.“ Dokázala jsem se překonat, a navíc jsem byla ještě
oceněna slovy jiných autorů, kteří si mohou právem říkat spisovatelé. A to pro mě společně
s úsměvy od pár cestujících, kteří mě se zájmem poslouchali, bylo tou největší odměnou. Za
příjemné společné cestování a čtení děkuji Josefu Formánkovi, Radkovi Malému, Martině
Blažekové, Emilu Haklovi, Danielovi Kubecovi a svému studentskému kolegovi Františkovi.
Ještě bych chtěla zmínit besedu s autory, která se věnovala současné literatuře a objevování
talentů, spisovatelským zkušenostem a jejich předávání studentům a české fantastice. Toto
setkání bylo nejen zajímavé, ale také jsem se při něm dost pobavila. Už teď se těším na další ročník festivalu, ať už jen jako cestující, tak vystupující – tímto pěkně žádám o zařazení (potenciálních) absolventů do programu.

Studentka Literární tvorby, Tereza Bartošková

Zpět na Aktuality