Aktuality

Absolventi: MgA. Lukáš Kopecký

10.10.2022

Na VŠKK vystudoval Vizuální a literární umění, poté se pustil do navazujícího magisterského studia fotografie a audiovize. Lukáš Kopecký se na naší škole podílel na několika projektech, o kterých v tomto rozhovoru rozhodně neuslyšíte poprvé. Dlouhodobě spolupracuje také se školní agenturou, Kreativním Kanclem, a je členem Asociace profesionálních fotografů České republiky.

Na VŠKK máš za sebou bakalářské studium oboru Vizuální a literární umění a navazující magisterské studium fotografie a audiovize. Vraťme se ale na úplný začátek. Proč ses rozhodl studovat zrovna na naší škole?
To se musíme vrátit ještě před úplný začátek. Moje vysněné pracovní místo bylo vždy u filmu, a proto jsem ještě před VŠKK vystudoval Akademii Michael, obor Filmová tvorba, odkud mám titul DiS. Ač mi tato škola dala opravdu hodně, a to zejména nespočet skvělých přátel, tak jsem byl pořád na vážkách s tím, jestli je toto můj studijní konec. Naskytla se mi možnost jít rovnou do 2. ročníku na bakaláře, na tehdy velice mladou VŠKK, na fotografii, a jelikož je to obor příbuzný, tak jsem to zkusil.

Když se na to podíváš zpětně, co vše ti VŠKK (pře)dala?
Zejména můj posun ve fotografii. Už před VŠKK jsem byl takový dvorní fotograf na filmových placech, a díky těm 4 letům jsem se dokázal dostat do bodu, kdy sám sobě můžu objektivně říct, že už to není jen fotografování „pro Instagram“. Díky VŠKK jsem vstoupil do Asociace profesionálních fotografů České republiky a získal prestižní evropské ocenění EP.

Kdy sis poprvé uvědomil, že tě láká svět fotografie?
Myslím, že jsem k tomu přišel jako slepý k houslím. Dlouhá léta jsem jen tak fotil svět kolem sebe a nikdy by mě nenapadlo, že to skončí magisterským titulem. Myslím si, že velký podíl na tom má zejména filmové záběrování, kde se člověk hodně věnuje technickému obrazu.

Tvá diplomová práce se týkala disreprezentace a stereotypizace Slovanů ve videohrách. Co tě k tomuto tématu přivedlo?
Dysbalanc v trendu inkluzivního zobrazování. Já hraju skoro všechny hry bez ohledu na žánr a hodně se mi líbí, když skrze videohry mohu poznat jiné světy a kultury, ale jednoho dne jsem si uvědomil, jak moc je nešťastné, jak se nakládá s naší kulturou. Všiml jsem si, že v dnešním světě má místo vlastně každý, ale na nás se trochu zapomíná, a tak trochu si za to můžeme my sami. Často jsme za ty rudé a nebezpečné z „toho šíleného východu“ a vlastně se to stalo již takovým pravidlem, že to nikomu ani nevadí, ale my toho máme přeci tolik co ukázat světu. A tak jsem se rozhodl, že než brečet nad rozlitým mlíkem, s tím něco udělám. Na mém webu www.lukaskopecky.com je článek „We are not that cool“, kde celý tento projekt rozebírám a postupně doplňuji.

Patříš k těm, kteří stáli u vzniku školního podcastu Radio Cut. Jak tento projekt vůbec vznikl?
Netuším, kdo byl ten, koho to prvního napadlo, ale ke mně se to dostalo způsobem, kdy mi zavolal Honza Frýba, že byl dotázán Petrou Zadražilovou, jestli bychom nechtěli dělat nějaké rádio nebo podcast. V té době jsem nedokázal slyšet ani vlastní hlasovku, natož že jsme skoro dva roky vysílali.

A co první ohlasy?
První vysílání bylo – možná i z hlediska tehdejší intenzivní pandemie – takové válečné, kdy si nás poslechlo asi 10 lidí, zatímco jsme díly nahrávali bez hostů v prázdné škole. Pamatuji si, že jsme lidem zpříjemnili lockdown a někteří nás poslouchali do našeho konce.

Podílel ses také na založení školního TikToku. Splnil podle tebe účel představit VŠKK zájemcům jako cool školu?
Co se týče TikToku, tak mě štve, že polovinu našeho magistra byl lockdown. Měli jsme s Honzou hodně nápadů, co vytvoříme na TikTok, ale chtěli jsme k tomu zejména studenty, protože naše škola stojí a padá s nimi. Myslím, že jsme i tak dokázali dobře nastartovat tuto platformu, ale byli jsme značně limitovaní prázdnými chodbami.

Dlouhodobě pracuješ i pro školní agenturu Kreativní Kancl. Co ti spolupráce předala?
Zejména to, jak se prodává a buduje myšlenka. V Kanclu dělám hlavně pro Seven Energy, což je energetická firma – takže těžká váha – a musím říct, že jsem na tomto projektu nabral opravdu velké množství zkušeností. Nejvíce mi dala spolupráce s Josefem Vojtou, který u nás také vyučuje, ale my jsme se potkali až na Sev.enu. Celkově mi práce na nejrůznějších projektech a nápadech pomohla především v soukromých projektech, tedy v tom, jak se věci vyvíjejí z myšlenky až po produkt.

Jakým studentům bys doporučil se do KK zapojit?
Těm, kteří jsou ambiciózní a chtějí se někam výrazně posunout. A taky těm, co se nebojí zkoušet, experimentovat a riskovat.

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?
Nekonvenčně bych řekl. Já nehraji na ustálený systém, a tedy každý den vypadá trochu jinak. Někdy vstanu na východ slunce, někdy v 10. Někdy jedu fotit, jindy zase sedím celý den u počítače. Mám rád, když je to různorodé.

Jaký projekt nebo zakázka pro tebe byl největší výzvou?
Určitě ten Seven. Přece jen to začalo tím, že budeme dělat Instagram pro energetickou skupinu. To není úplnej Red Bull nebo Nike.

Co bys vzkázal studentům, kteří jsou teprve na začátku studia na VŠKK?
Přál bych jim, aby zažili alespoň procento toho co já a užili si to, co ještě možná ani nevědí, že je čeká. A dál hlavně, aby navazovali navzájem přátelské vztahy – a to zejména mezi obory (!), protože se jim to bude hodně hodit v budoucnosti.

PS: Ještě bych jim vzkázal, ať daj follow na můj fotodeník IG: @marquis_diary