Aktuality
Absolventi: BcA. Jakub Dudáček
17.10.2022
Energický, přátelský a neustále pracující, takový je absolvent specializace Grafický a mediální design a držitel profesního certifikátu Jakub Dudáček. Vždy se svou prací snaží předat něco navíc a nebojí se čelit výzvám – třeba tvorbě prezidentské kampaně.
Absolvoval jsi bakalářské studium Grafického a mediálního designu. To ale určitě není zdaleka jediné, co tě definuje. 🙂 Jak by ses pro začátek sám představil?
Tohle je jedna z otázek, u které si říkám, že by bylo lepší, kdyby ji zodpověděli spíš moji blízcí. Kamarádi říkají, že jsem hodně energický, přátelský a taky člověk, který nedokáže nepracovat.
Kdy se zrodil tvůj zájem o grafiku a začal ses jí aktivněji věnovat?
Moje teta se grafice věnuje, takže jsem se jí vždycky díval přes rameno. Postupem času, když jsem koukal kolem sebe a nelíbilo se mi, jak někdo dělá např. svatební oznámení nebo obaly na CD, přepracoval jsem je a dotyčnému „vnutil“, jestli mu nepřijdou lepší. Více jsem se grafice začal věnovat s nástupem na VŠKK a můj zájem o ni jen rostl. Asi jako každý grafik jsem začínal zadarmo. Otevře se ti sice spousta dveří, což je fajn, ale nastane moment, kdy si musíš říct, že za svou práci chceš dostat zaplaceno.
Proč ses rozhodl pro studium na VŠKK?
Já jsem skončil na střední ve druháku, protože mě to nenaplňovalo, a šel jsem pracovat. Později jsem si dodělával školu při práci – zjistil jsem, že je potřebná na cestě za tím, co chci, což byla grafika, média apod. Navázal jsem vysokou školou, u které jsem chtěl, aby mi její studium opravdu dávalo smysl, nechtěl jsem studovat jen pro titul, ale získat praxi, zkušenosti a naplnit si portfolio. Proto jsem si vybral VŠKK.
Naplnila škola tvá očekávání?
Naplnila. VŠKK ti dá ohromné příležitosti a to, co se o ní píše v reklamě, je pravda. Ale hodně záleží na přístupu studenta, jestli využije to, co se mu nabízí, nebo ne. A já jsem využil, co šlo.
Díky čemu bys VŠKK doporučil potenciálním studentům?
Je to omílané, ale díky praxi. Účastníš se užitečných workshopů, dostaneš se k lidem z oboru, což je pro nás k nezaplacení. Vím to, protože jsem předtím deset let pracoval a praxe byla tím, co mě posouvalo. Pracuješ na reálných projektech, při kterých se snažíš „plavat“ a učíš se, že nejlepší vyhrávají. Získáš agenturní základ a hned po škole můžeš jít pracovat.
Které příležitosti, které se ti díky VŠKK naskytly, pro tebe byly důležité, formovaly tě?
Těch bylo… Úplně největší příležitost pro mě byla asi hned první zakázka, ta se nezapomíná. V ateliéru, díky Kreativnímu Kanclu, jsme dělali na vizuální identitě Bookafe, kavárny, která se nedávno otevřela v Novém Jičíně. S majitelkou, která tehdy přišla s briefem, jsem stále v kontaktu a občas se navštěvujeme. A celkově práce v ateliéru, s vyučujícími, kteří mi vždy pomohli, a to věcně, na základě svých zkušeností z praxe – to bylo velké plus.
Pokud vím, docela ses zapojoval do studentského dění, a to nejen navštěvováním parties v DomečKKu. 🙂 Byls např. i zástupcem studentské rady. Jak na tuhle zkušenost vzpomínáš? Povedlo se ti v chodu školy třeba něco převratněji ovlivnit?
V první řadě, DomečeKK je taková alfa a omega celé školy. Všem chyběl, když nás zavřeli do karantény. Chodil jsem se tam seznamovat s novými lidmi, pracovat… Co se týče studentské rady, ani nevím, jak jsem se tam dostal, prostě nebyli lidi a aktivní Dudáček se vetřel všude. (smích) Vzpomínám na to v dobrém, dalo mi to větší přehled o dění ve škole, viděl jsem věci možná z trochu jiného pohledu než studenti, kteří se tolik nezajímali. Můžu tak potvrdit, že vedení naslouchá, má zájem o to, co se ve škole děje, a postupně plní potřeby studentů. Jsem pyšný, že se nám tehdy povedlo třeba posunout termín odevzdání bakalářek.
Zapojil ses také do Kreativního kanclu. Působíš tam stále i jako absolvent?
Dostal jsem sice nějaké nabídky, ale vlastních projektů po škole mám tolik, že ani nemám příležitost. Ale pracovali jsme spolu od začátku. Byl to i můj cíl, když jsem se hlásil na VŠKK – vyzkoušet si, jak to funguje v agentuře, mimo školu.
Velkým projektem byla kampaň pro Nadaci Jedličkova ústavu k jejich 30. výročí fungování, na které jsem pracoval spolu s Kristýnou Janoušovou (dnes už Kubešovou) a Honzou Rákosníkem. Vymysleli jsme kompletní kampaň, takže ze mě, grafika, se stal zároveň i markeťák a copywriter a nesáhl jsem si jen na grafiku, ale i video. Navíc jsme s týmem dokázali, že dokážeme fungovat, aniž by nás někdo řídil, protože tenkrát se v Kanclu měnilo vedení. Dodneška s nadací úzce spolupracujeme.
Která kampaň pro tebe byla největší výzvou?
Řekl bych něco k jedné nedávné. Spolupracuji s vyučujícím Honzou Kolářem, který společně s Mirkem Roubíčkem vede ateliér. Dělali jsme vizuální identitu Ústeckého kraje. Můžu už prozradit, že jsme soutěž nevyhráli, pro mě to bylo opravdu náročné, v tom, co všechno grafik musí obsáhnout, aby to zapadlo do kraje, který má všechno, a přesto nemá nic, správně to uchopit. Byla to pro mě zatím největší výzva, nevykašlat se na to, neříct si, že na to nemám, ale kousnout se a společně to dotáhnout do konce. Přesto všechno si myslím, že se nám podařilo najít správnou cestu naplňující vizi budoucnosti Ústeckého kraje. A jsem opravdu rád, že rok po škole mám takové příležitosti, škola tomu ohromně přispěla.
Máš zkušenost s prací/stáží i v jiné agentuře, nebo jsi spíše „volnonožec“?
Aktuálně dělám na sebe, nepracuji pod agenturou, ale chci to změnit. Po škole se mi nakupilo hodně zakázek a přibývají další, chtěl bych je dodělat a potom si najít práci v agentuře, protože jsem člověk, který potřebuje pracovat mezi lidmi. Mám zkušenosti v rámci praxe, kdy jsem byl v packagingové agentuře Yellow Shapes. Packaging není nic, co bych chtěl dělat, přesto jsem si ho rád vyzkoušel, hodilo se mi to i teď při jiné zakázce.
Zaujalo mě, že ses v rámci bakalářské práce věnoval zpracování návrhu prezidentské kampaně Marka Hilšera. Proč ses rozhodl věnovat zrovna politickému marketingu?
Dodneška nevím, co mě to popadlo. (smích) Byla to výzva a když už, tak pořádná. Ani agentury se tomuhle tématu moc nevěnují, spíše se mu vyhýbají. Pro mě bylo důležité si říct, proč tu bakalářskou práci dělám – nejen, že ji musím udělat, chtěl jsem mít do portfolia něco jiného, co zaujme. Podle mě politická kampaň i v rámci grafického designu je dostatečně výstřední. Dalším důvodem bylo najít si projekt, který splňuje název specializace, takže jsem nechtěl dělat čistě grafiku, ale využít všechny zkušenosti a rady, které jsem během studia pobral.
Jak zpětně hodnotíš, jak jsi zvládl tohle, aspoň podle mě celkem náročné, zadání, které sis na sebe ušil?
Dobře, možná víc než dobře, pochválím se. 🙂 Ale upřímně bych to nezvládl bez podpory spolužáků, vedoucích ateliéru, rodiny… Pracovat na tom v covidu bylo asi to nejhorší, protože jsem potřeboval být mezi lidmi, bavit se s nimi o tom, nebýt doma zavřený sám se svými myšlenkami. Ale i Markova zpětná vazba po odevzdání byla velice kvalitní. Nečekal, že mu student odevzdá po téměř všech stránkách hotovou kampaň.
Četla jsem, že se návrh měl realizovat…
Měl, ale realizoval se nakonec v jiné podobě. Podle mě si ani sám Marek nemyslel, že bych to zvládl dotáhnout do konce. Až po několika upozorněních z mojí strany, kdy bylo jasné, že to beru vážně, se se mnou rozhodl spolupracovat, ale jak to tak bývá, sehrály tam roli nějaké politické záležitosti a změna týmu, takže se finální výstup trochu upravil, což mě samozřejmě zamrzelo, ale na druhou stranu mi to otevřelo dveře, které jsem chtěl – dostal jsem se k novým příležitostem, stal se ze mě jeho „guru“ na grafiku a marketing. K sobě jsem měl lidi, kteří se starali o sociální sítě. Dál už ale spolupráce neprobíhá, usoudili jsme, že jsme ho posunuli tak, jak jsme mohli, rozešli jsme se v dobrém a teď už je to jen na něm.
Jednou z věcí, se kterou pracuješ, kterou musíš často brát v potaz, je vizuální identita značky, klienta. Jak bys popsal svou vizuální identitu, osobní brand? Vytvořil sis např. už osobitější rukopis? Nebo jakou identitu by sis přál vybudovat?
Rád bych řekl, že mám, ale ne. Možná je to zbabělost, že jsem to ještě neudělal, ale na druhou stranu nechci něco dělat jen proto, že by se to mělo nebo by to bylo fajn, ale ve výsledku to o mně nic neříká. Podle mě je self prezentace hodně náročné téma. V prváku jsme dělali selfie projekt a dovolím si říct, že pro 99 % lidí to byl ten nejtěžší úkol, co jsme dělali. Tam jsem poprvé začal přemýšlet nad tím, jak bych se chtěl prezentovat. Ve své práci chci předat klientům něco navíc, co by třeba nečekali. Někdy je to risk, ale věřím, že se najdou tací, kteří to ocení. Nesnažím se odevzdat formálně jednu věc, která je požadovaná, ale koncepci, která bude dlouhodobě udržitelná a hlavně pomůže klientovi – přece jen to dělám pro něj.
V jaké míře ovlivňuje záliba a práce v oblasti grafického designu tvůj volný čas? Čemu se věnuješ, když zrovna netvoříš?
Až moc. Neumím nepracovat, to bych se měl naučit. Ale třeba moji kamarádi mi to dávají dostatečně najevo, takže se snažím volný čas trávit i s nimi, chodit ven, za kulturou, sportem (na golf nebo tenis), rád cestuji…
Jaké jsou tvé profesní a životní cíle a sny?
Mým dětským snem je mít bar na pláži. (smích) A profesní? Asi bych chtěl mít tým lidí, protože mám vždycky větší radost, když dokážeme něco jako tým, než abych projekt dovedl do konce sám. A bavilo by mě se vrátit do doby, než se všechno začalo dělat digitálně. Mělo to své kouzlo. Potom bych chtěl mít workshop s umělcem, který nám je nedosažitelný.
A kdo tě v oblasti grafiky inspiruje?
Třeba Stefan Sagmeister, to je pro mě grafik, který dělá věci jinak, než je očekávané. Nebo David Carson, moje modla, který ke grafice přistupoval zase jinak, uvolněněji. To jsou lidi, se kterými bych se chtěl potkat nebo s nimi spolupracovat.
Bavilo by tě třeba na VŠKK vést vlastní workshop?
Bavilo by mě učit, to jo. Předávat své zkušenosti dál. Rád pracuji s lidmi a když někomu pomůžu, mám z toho větší radost, než když něco vytvořím sám. Takže jo, to by mi vůbec nevadilo.
Autor: Tereza Bartošková