Absolventi: Bc. Dominik Merrel

Dominik Merrel vystudoval Kreativní marketing a komunikaci, a dokonce zvažuje, že by se na VŠKK vrátil s otevřením nové specializace zaměřené na módu, ke které měl vždy velmi blízko. V pandemickém roce 2020 se pustil do podnikání a otevřel Studio flanér, které propojuje kadeřnické a stylingové služby s uměním a nevšedními zážitky.

Absolvoval jsi obor Kreativní marketing a komunikace. Proč ses pro studium na VŠKK rozhodl a v čem tě škola nejvíce obohatila?
Na střední škole jsem studoval grafický design, kde byl marketing jedním z předmětů. Už v té době mě marketing začal bavit a studovat ho na vysoké škole pro mě bylo přirozeně dalším krokem. VŠKK mě zaujala moderním a kreativním přístupem. Hodně znalostí, které jsem na VŠKK získal, uplatňuji teď ve svém podnikání.

Co pro tebe bylo během studia největší výzvou?
Studium mě bavilo a podle toho jsem k tomu i přistupoval, takže se nedá úplně říct, že bych musel pokořovat nějaké výzvy.

Škola připravuje novou specializaci – Fashion marketing a management. Vzhledem k tomu, že móda hraje ve tvém životě podstatnou roli, myslíš, že kdyby v době, co jsi podával přihlášku ty, byla tato možnost aktuální, rozhodl by ses pro ni?
Na 100 % ano. Dokonce i teď přemýšlím, že bych se přihlásil, až se specializace otevře. Tenhle obor jako takový v ČR není a mám velkou radost, že se VŠKK do něčeho takového pustila.

Vybavíš si, kdy se rozhořel tvůj zápal pro módu a styling?
Měl jsem k tomu blízko vždy. Začalo to kamarádkami, které si ke mně chodily pro radu. Teď mám flanér a můžu se tomu věnovat naplno. Mám za sebou několik focení pro studio, asistenci na focení vánočního advertorialu pro Vogue CS, a dokonce i přehlídku, kterou jsem styloval i produkoval.

Působil jsi nějak aktivněji jako stylista už předtím, než sis otevřel Studio flanér?
Moc ne. Hlavně proto, že jsem se neuměl prodat a měl jsem pochybnosti. Překonat mi to pomohla jak VŠKK, tak flanér.

Studio jsi rozjížděl během pandemie. Jaké byly začátky podnikání, ještě zkomplikované vládními opatřeními?
Skočil jsem do toho po hlavě v nejhorší možnou chvíli. Ve 24 letech jsem si vzal na krk obrovský závazek. Studio jsem otevřel 1. prosince 2020, fungovalo téměř 3 týdny. Pak rána a 5 měsíců zavřeno. Bylo to asi nejnáročnější období, které jsem zatím zažil. Nejhorší to bylo pro psychiku – každý den se zatnout a nevzdat to. Člověk se v té době chytil kde jaké naděje, která ale většinou vyhasla. Když jsme v květnu otevřeli, přišlo nám to jako zázrak. Od té doby jsme ušli velký kus cesty a kvůli tomu, čím si studio prošlo, jsem na něj ještě víc pyšný.

Návštěva studia je zážitek. Nejen, že nabízíte kompletní balíček služeb, jako je stříhání, make-up nebo fashion styling, ale klienti se mohou pokochat i uměním či jiným speciálním programem. Přiblížil bys svou vizi a vaše služby?
Když jsem Studio flanér tvořil, věděl jsem, že chci něco víc. Chtěl jsem vytvořit místo, které bude propojovat vše, co mě baví, a tak jsem se rozhodl posunout všední návštěvu kadeřníka na opravdový zážitek, a to jak kvalitou služeb, tak prostředím a konceptem. Jedním pilířem studia je profesionální kadeřnictví v unikátních prostorách prvorepublikového bytu po Alici Masarykové. Tím druhým je podporování a propojování mladých talentovaných umělců. Pomáháme jim například uspořádat první výstavu nebo přehlídku. Obojí se krásně propojuje a klientky tak mají každou návštěvu krásný přesah do umění, designu nebo módy. Navíc vytváříme zážitky, jako třeba večerní stříhání, kdy celému studiu dáme atmosféru večerního salónku a klientky si naše služby vychutnávají se sklenkou šampaňského v ruce a za doprovodu violoncellistky z pražské filharmonie.
Název studia vznikl z francouzského pojmenování, které poprvé použil Charles Baudelaire pro dandyho, člověka s duší umělce potulujícího se městem, který z okolí sbírá inspiraci.

Vnímáš sám sebe jako takového flanéra?
Určitě ano, každý u nás ve studiu v sobě má kousek flanéra.
Říkáš, že tvoříš, aby mohli tvořit ostatní.

Mohl bys tuhle svou charakteristiku více rozebrat?
Haha, to je jednoduchý. Vždy jsem chtěl tvořit a bavilo mě všechno vizuální, ale nějak mi na nic z toho nebyl nadělen talent. Hudební sluch mě obešel obloukem a namalovat zvládnu možná tak prasátko jedním tahem. Tak jsem si řekl, že to nechám povolanějším a já jim s tím budu pomáhat. Nedávno mi přítel řekl, že jsem vlastně takový mecenáš a filantrop. A asi na tom něco bude. Takže když uznám, že něco opravdu stojí za to, snažím se jim pomoct se zviditelnit a podporuji je v tvorbě.

Co tě provozování studia a vedení vlastního týmu lidí naučilo? V čem by ses ještě chtěl posunout?
Ať si říká kdo chce co chce, v managementu, nebo jak já raději používám leadershipu, je neskutečně důležitá empatie. Jsme jeden tým a v první řadě se snažím všem ve flanéru naslouchat a věci řešíme a tvoříme společně. Každý máme vlastní hlavu a občas je to fakt náročné, ale o to víc mě to baví a inspiruje. Já sám nejsem manager, zaprvé se to všechno teprve učím a zadruhé chci být spíš součástí týmu, než stát nad ním. Vedení je určitě potřeba, ale spíš jen korigovat a usměrňovat, než říkat, jak to prostě bude. Posouvat se musím ještě hodně. Mám před sebou kus cesty.

Kdo tě inspiruje, ať už v podnikání, módě, či způsobu života?
Těch lidí je spousta! Já se neuvěřitelně rád inspiruju lidmi kolem sebe. Inspiruje mě rodina, přítel, kolegové, kamarádi, slavné osobnosti. Každý trochu jinak a v něčem jiném.

Jaké jsou tvé profesní i životní plány a cíle?
Profesně před sebou mám dlouhou cestu, teď nás čeká focení fotostory pro Amazing magazín, což je pro mě velká věc. Navíc si každou chvíli vymýšlíme nějaké projekty, takže se ve studiu pořád něco děje. V osobním životě si už nějakou dobu myslím na rodinu, ale bohužel to u nás není tak jednoduché. A určitě vycestovat do Kanady, to byl vždycky můj sen.

Autor: Tereza Bartošková