Aktuality

Lidé na VŠKK: Mgr. Lucie Churáňová

14.11.2022

Lucii Churáňovou mohou studenti a vyučující znát jako referentku studijního oddělení. V rozhovoru jsme s ní probrali cestu k této pozici, změny na studijním oddělení a také náplň její práce, která zahrnuje spoustu dílčích úkolů. Lucie se s námi podělila také o střípky z práce referentky, jež ji nejvíce baví, a prozradila nám své záliby, kterým se ráda věnuje ve volném čase.

Na VŠKK působíte jako referentka studijního oddělení. Jak jste se k této pozici dostala?
Do prostředí studijního oddělení jsem měla možnost aktivně nahlédnout během svého studia na vysoké škole, kdy se z původní výpomoci s organizováním promocí stala pravidelná výpomoc v podobě několikaleté studentské brigády. Ráda na toto období vzpomínám, na prostředí i moc fajn kolegy. Po několika letech jsem profesně zamířila opět do vysokoškolského prostředí a stala se studijní poradkyní na jedné pražské soukromé vysoké škole a odtud vedla má cesta k nám na studijní VŠKK.

Jak dlouho zde pracujete?
Na VŠKK pracuji od května 2021.

Co se za tu dobu na studijním oddělení změnilo?
Na studijním oddělení se nic významného nezměnilo. Za zajímavost nicméně považuji blížící se zářijové SZZ, kdy budeme startovat elektronické zapisování průběhu státních závěrečných zkoušek v UIS. Nově nám přibyla agenda přiřazování čipů od budovy školy a můžeme zpřístupnit studentům i pedagogům používání tiskárny v přízemí.

Co vnímáte na naší škole jako největší plus?
Věřím, že škola má co nabídnout studentům, prohloubit jejich znalosti a mnohým i pootevřít dveře do světa praxe a zaměstnání. Všímám si, jak velký zájem mají studenti o individuální studijní plán (ISP) z pracovních důvodů. Skloubit školní a pracovní život dohromady je velmi náročné, na druhou stranu „otrkat se“, a vydat se na cestu svého povolání už během studia, je dle mého názoru tou nejlepší průpravou pro život.

Přiblížíte čtenářům, co je náplní Vaší práce? O jakých činnostech, které jako referentka máte na starosti, studenti jen málokdy vědí?
V první řadě je mou náplní práce komunikace se studenty, řešení jejich dotazů a požadavků, dále komunikace s vyučujícími a v neposlední řadě spolupráce s vedením VŠKK, neboť jednotlivá oddělení jsou svým způsobem propojena tak, aby celek fungoval co nejlépe. Domnívám se, že většina našich studentů ví, že nevydáváme pouze potvrzení o studiu. 🙂

Jak vypadá Váš běžný pracovní den?
Celý akademický rok je stanoven Harmonogramem, který určuje zápisy do prvních nebo vyšších ročníků, zahájení akademického roku, dny otevřených dveří, přijímací pohovory, odevzdávání závěrečných prací, termíny SZZ, promoce atd. Pracovní dny na studijním se liší právě podle Harmonogramu. Vše má svůj čas a právě, když nastane, věnuji se tomu, co je třeba.

Co od Vás studenti nejčastěji požadují?
Potvrzení o studiu či potvrzení o návštěvě školy pro různé instituce, objednání ISIC průkazů. Dále se na nás studenti obracejí, když se jim nedaří přihlásit ke zkoušce, nebo nemají delší dobu zapsaný výsledek zkoušky.

Co Vás na Vaší práci nejvíce baví?
Baví mě komunikovat s lidmi. Těší mě, když se na mě obrátí studenti a mohu jim aktivně pomoci, ať už ohledně dotazu nebo převzetí bakalářské či diplomové práce, a za důležité považuji podpořit je u SZZ. V případě, že jste na škole studijní referentkou několik let a máte možnost získat si důvěru u studentů, spolupodílíte se na jejich studijní cestě. A o tom to je.

Máte nějaké koníčky, kterým se věnujete ve volném čase?
Jelikož mám sedavé zaměstnání, ráda si ve volném čase zaplavu, hraji badminton, nebo se projedu na koloběžce. Také se ráda vypravím na výlet, za kulturou, do divadla, kina, na výstavu a pro zajímavou knížku do knihovny. Když potřebuji na chvíli vypnout od okolního světa, ponořím se do světa koláží, kdy tvořím obrazy, přání a kalendáře. Od června máme s manželem osmiměsíční fenku Bali, se kterou nejraději lumpačíme a trávíme čas venku v parku, nebo v lese. A není nad to vypěstovat si doma bazalku, rozmarýn nebo tymián do svých kulinářských hokus-pokusů. 🙂

Autor rozhovoru: Karolína Havlová

Autor rozhovoru: Karolína Havlová