Aktuality

Studenti: BcA. Jan Frýba

25.4.2022

Jan Frýba vystudoval Fotografii a audiovizi a dále pokračuje v magisterském studiu. K tomuto oboru měl vždy blízko, ale teprve na VŠKK zjistil, co vše tato řemesla obnášejí. Žádná z překážek ho však neodradila, získal certifikát VŠKK, a momentálně se živí jako video editor a fotograf. Naše otázky směřovaly nejen k práci, ale také jsme ho vyzpovídali ohledně generace Z, Instagramu a hudebních vystoupení.

Kdybys měl shrnout největší výhody studia na VŠKK, co by mezi ně patřilo?
Kampaň VŠKK mluví o desítkách oborů, stovkách uplatnění a vyučujících, kteří jsou špičkami ve svém oboru. To je nepopiratelně jedna z největších výhod VŠKK, protože seš furt fresh a točíš se okolo trendů. Studentská agentura Kreativní Kancl je toho důkazem taky. Za mnohem větší výhodu považuju ale rozmanitost studentů. Tím, jak se potkáváme na DvorečKKu, navazujeme nový vztahy a chodíme na pivka, vzájemně si dohazujeme malý jobíky, který jsou fajn na posbírání zkušeností, přivydělání… Přijde mi, že u nás na škole všichni na něčem makaj, všichni někde pracujou, maj svoje projekty. A to je ta největší výhoda. Seš furt v centru dění.

Vystudoval jsi obor Fotografie a audiovize. Kdy jsi zjistil, že by tě lákalo se vydat tímto směrem?
Obor Fotografie mám vlastně paradoxně vystudovanej dvakrát. Jednou na střední, jednou na vejšce. To rozčarování po střední bylo ale ohromný, a chvíli jsem přemejšlel, že přejdu na marketing nebo management. Školama jsem se vlastně celej život tak nějak protloukal, nikdy jsem nebyl moc vzornej student a vždycky mě bavily jenom oborový předměty. Ty byly ale na mojí střední úplně mimo, až tady na VŠKK jsem se dozvěděl, co fotografie znamená, obnáší… Nevím, jestli se dá říct, že jsem se úplně vydal směrem fotografie. U mě funguje takový to „devět řemesel, desátá bída”. Ale fotka mě bavila vždycky, a i když je to moje práce, vždycky to bude primárně můj koníček a láska.

Jaké fotografii se věnuješ? Máš nějaké oblíbené téma?
Tuhle otázku nesnáším. 😀 Vždycky, když někomu řeknu, že jsem fotograf, dostávám otázku „A co takhle nejradši fotíš?” Je to vlastně to stejný, jako kdyby ses klempíře zeptala: „A co nejradši sváříš?” nebo kdyby ses zeptala doktora: „A co nejradši léčíš?”.
Každopádně mě baví reportáž, jednu dobu jsem hodně fotil koncerty. Mám rád interakci s lidmi, takže si vlastně docela užívám i focení portrétů. Po dlouhý době jsem se „vrátil” do ateliéru a experimentuju se svícením.

Živíš se také je video editor. Mohl bys nám svou práci více přiblížit? Na čem momentálně děláš?
U mě v práci jsme teď s kluky dělali na mood reportáži pro ČFTA z Českého lva. To je za poslední dobu asi to nejzajímavější, čím se teď můžu pochlubit. Pracujeme v malým kolektivu, což v praxi znamená, že jako video editor chodím i na plac a číhám, jak by se dal nasbíranej materiál použít v následným střihu. Jinak občas edituju videa i jako freelancer, ale většinou to jsou malý subjekty nebo rapový videoklipy, což není asi nic moc zajímavýho.

Získal jsi certifikát VŠKK. V čem všem může být přínosný?
Udělalo to očko u mýho šéfa, když jsem nastupoval do práce. A taky to je hezu v CVčku. 🙂

Ve své bakalářské práci ses věnoval analýze generace Z na Instagramu. Jak tě toto téma napadlo?
Jak jsem už říkal, hrozně rád pracuju s lidmi a občas je trochu psychopaticky analyzuju. Haha. Všimnul jsem si, že postupy sdílení fotek a videí na Instagramu maj určitej vzorec, na jehož základě jsem vydefinoval cílový skupiny. Jenomže analyzovat celý Instagram by bylo spíš na dizertačku než bakalářku, tak jsem to scvrknul jenom na generaci Z, teda na generaci, do který sám patřím, a ve který mám nejvíc kámošů a známejch.

Myslíš, že Instagram za dva roky od napsání tvé práce zažil nějaké zásadní změny?
Jasně. Dokonce si dovolím tvrdit, že se nejen Instagram, ale všechny sociální sítě nově formujou tejden od tejdne. Dneska už Instagram funguje spíš jako povedenej marketingovej nástroj, kde jako tvůrce můžeš hezky monetizovat svoje služby nebo produkty. Proto člověk jako já, kterej nechce na Instagramu svůj obsah monetizovat, už tam prakticky nemá místo. Místo, kde dřív bylo tlačítko na přidávání fotografií nahradil e-shop. Na zdi vidíš miliardu sponzorovanejch příspěvků, některý tě zajímaj, některý ne. To dřív nebylo. Ale nedokážu z mojí pozice tvrdit, jestli je to dobře, nebo špatně.

Zůstaňme ještě chvíli u generace Z. Jaké výhody na trhu práce podle tebe mají tito mladí lidé?
Největší výhodou je, že jsou furt ve střehu, dokážou líp vnímat informace, a následně je i dobře analyzovat. Jsem rád za lidi jako je Kovy, kterej dělá osvětu v online prostředí, protože je všeobecně vidět, že to funguje. Osobně bych byl i za to, abychom zreformovali školství a osvěta ohledně internetu začala být vyučovaná od základní školy. Ale na druhou stranu hodně záleží. Ty, co chtějí něco dělat, něco dělají. Ty, kteří nechtějí, nedělají nic. Asi se nedá specifikovat, jestli má generace Z na trhu práce nějakou masivní výhodu.

Zajímáš se o sociální skupinu Party Monkeys, která dle tvých slov „miluje večírky, hudbu a má vztah k alkoholu a jiným návykovým látkám“. Co tě na této subkultuře zaujalo?
Haha, no asi nemůžu říct, že bych se o tuhle skupinu nějak víc zajímal. Ale z podstaty věci o ní vím asi nejvíc. Jak jsem zmiňoval, dřív jsem hodně fotil koncerty, pár jsem jich i organizoval, a co si budeme povídat, alkohol a drogy k živým vystoupením svým způsobem patří, obzvlášť v hudebním žánru, ve kterým jsem se pohyboval. Vždycky to tak bylo, můžeme klidně začít u Hippies. Když patříš do subkultury Party Monkeys, můžeš zažít fakt skvělý věci, ale ještě rychlejc můžeš spadnout. A ten náraz je většinou hodně tvrdej a hodně bolestivej. Měl jsem kolem sebe spoustu příběhů, který mě inspirovaly k tomu, abych v bakalářce týhle skupině pověnoval největší pozornost. Všichni máme rádi „My děti ze stanice ZOO”, ale když tohle vidíš v realitě, není to zas tak „čtivý”, jak by se mohlo zdát.

Zabýváš se i organizací hudebních vystoupení. Jak ses k tomu dostal?
Koncert jsem fakt hodně dlouho neorganizoval a vlastně už ani nemám ambice, aby se na tomhle přesvědčení něco změnilo. Ale jsem rád, že sis vzpomněla, protože to je takovej můj dosavadní životní peak. 🙂 Opět se teda vracím k focení koncertů, doufám, že už to není trapný. 😀 Tam to ale všechno začalo. Vlastně mě štvalo, že se jako fotograf dostanu na stage, odkud je ten zážitek z hudby nejsilnější, ale nemůžu tenhle zážitek sdílet s kámošema, který jsou pod stagí. Proto jsme s klukama, se kterejma jsme měli takovou crew, převzali koncept britskýho Boiler Roomu, kterej spočívá v umístění DJ pultu doprostřed klubu. Posluchači jsou tak v přímý interakci s DJem. Udělali jsme dva mejdany v Náchodě, odkud takřka pocházím, a jeden v Praze. Vždycky jsme na tom ale hrozně vytekli, a věnujeme teď čas „smysluplnějším věcem”, i když to byl jeden z nejlepších zážitků a zkušeností, který doteď mám.

Který z projektů svého portfolia považuješ za nejunikátnější?
Minulej rok jsem dělal na fotografickým projektu, kterej reflektoval sociální a ekonomickej dopad v pandemii. Fotil jsem lidi, který postihla vlna vládních opatření; převážně podnikatele, lidi z kultury, ale měl jsem tam třeba i faráře…Pro mě je tenhle projekt nejunikátnější v tom, že jsem mohl poslouchat příběhy lidí, který covid totálně zruinoval, ale byli tam i lidi, kterejm covid fakt pomohl. A taky bylo docela vtipný, když ve výsledný publikaci byla na jedný straně striptérka z Darlings, a na další dvojstraně fotografie faráře z Řeporyjí. 🙂

 

Autor rozhovoru:  Karolína Havlová