Aktuality

Od LA k VŠKK: Od hodin na pískovišti a zlatých časů k pádu a znovuzrození školy

9.11.2025

V letošním roce uplynulo 25 let od založení Literární akademie a příští rok 10 let od vzniku Vysoké školy kreativní komunikace, která na ni navázala. Při této příležitosti se 21. října na půdě VŠKK konala vzpomínková konference.

„Tyto termíny se hezky sešly, a to nás přivedlo k myšlence ohlédnout se za historií školy – v určité kontinuitě a propojenosti, přinejmenším skrze obor literární tvorba. Ten navazuje na původní Literární akademii, která sice zanikla, ale s podobným pedagogickým sborem vznikla nová škola, tedy VŠKK. Postupem času jsme se vrátili i k samotné značce Literární akademie, takže ta kontinuita je zřejmá a hlásíme se k ní,“ komentuje Daniel Kubec.

Konference Od Literární akademie k Vysoké škole kreativní komunikace navázala na předchozí akce, jako například Festival tvůrčího psaní, jehož druhý ročník proběhne 5.–6. února 2026. Současní studenti tak měli možnost se dozvědět víc o tom, jak se obor, který studují, vyvíjel v kontextu barvité historie školy, a vyslechnout si svědectví z dob, kdy se ještě učilo v prostorách bývalé školky, nebo jaký vládl režim předcházející pádu Literární akademie.

Rektorka Dana Janovská v úvodu představila současnou podobu školy a její profesní orientaci. Zdůraznila, že 89 % absolventů VŠKK pracuje v oboru, který vystuduje, a zároveň najde práci do tří měsíců od ukončení studia. Za uplynulý rok škola zaznamenala rekordních 202 absolventů, z toho 15 z anglických bakalářských programů.

Institucionalizace výuky tvůrčího psaní

Václav Krištof připomněl, že počátky systematické výuky tvůrčího psaní v Česku sahají do roku 1996, kdy Josef Škvorecký vedl první workshopy na Soukromém gymnáziu Josefa Škvoreckého. Na jeho práci navázala Alexandra Berková (po které je dnes pojmenovaná cena pro mladé autory, kterou pořádá VŠKK) a v roce 1998 vznikla Vyšší odborná škola, z níž se později vyvinula Literární akademie – první instituce v Česku s dvouoborovým magisterským studiem tvůrčího psaní, mediální komunikace a redakční práce. Tehdy sídlila na Spořilově v areálu bývalé školky. Mezi pedagogy tehdy působili mimo jiné Ivan Klíma či Oldřich Král, který se stal prvním rektorem. Krištof připomněl i symbolické momenty, například návštěvu prezidenta Václava Havla nebo promoce v talárech od Liběny Rochové.

Jan Vedral, bývalý prorektor LA a dlouholetý pedagog DAMU, přiblížil atmosféru 90. let, „zoo, kde se najednou odstranily klece a mříže“, jak tehdy popsal Miloš Forman, když se vrátil z emigrace. Připomněl, že tehdejší česká společnost sice překypovala uvolněnou tvůrčí energií, ale chyběl jí pevný vzdělávací základ – vysokoškolské vzdělání mělo tehdy jen 7,5 % populace. I proto vznikla v prosinci 1989 Společnost Josefa Škvoreckého, která se stala základem pozdější akademie. Vedral zdůraznil, že cesta k uznání výuky tvůrčího psaní nebyla jednoduchá – bylo nutné přesvědčit i skeptické zástupce exaktních oborů v akreditační komisi. „Semena svobodné kreativity byla zaseta. Některá nevzešla, některá zplanila, některá ale v džungli svobodného světa rozkvetla. A duch Literární akademie žije dál,“ uzavřel symbolicky.

(Ne)úspěch absolventů a evropská spolupráce

Nejen, že se po přechodu z pedagogické fakulty potřeboval ze začátku zorientovat v novém prostředí a systému, ale hned z pozice prorektora také čelil akreditační komisi a jejím kontrolám. Historik Petr Čornej přiznal, že měl původně pochybnosti o uplatnění absolventů, zpětně však oceňuje silnou tvůrčí atmosféru školy a připomněl řadu úspěšných studentů. „Jsem velmi rád, že jsem byl toho všeho součástí, protože na sklonku života si stále více uvědomuji, že učitel žije především ve svých žácích.“

Daniel Soukup, který na LA učil v letech 2002–2014 a z toho tři roky působil jako prorektor, se věnoval mezinárodnímu rozměru výuky tvůrčího psaní na LA a VŠKK. Připomněl, že v roce 2005 LA v podstatě spoluzaložila European Network of Creative Writing Programmes (EACWP), jejímž byla koordinátorem. Síť dnes sdružuje desítky institucí z celé Evropy a pořádá sympozia, konference i vzdělávací projekty pro pedagogy. Z aktuálních aktivit VŠKK vyzdvihl anglické bakalářské programy a zmínil také soutěž Flash Fiction Contest.

Síla komunity a profesní výzva

Václava Kofránková vzpomínala na své působení na LA, kam v roce 2008 „přesídlila z bezpečných, ale stojatých vod gymnázia“ s úkolem ukotvit kombinované studium. S vděčností a pokorou mluvila o inspirativní komunitě pedagogů a studentů, kterou označila za sílu, jež školu držela pohromadě. Jako tehdejší prorektorka se ocitla v paradoxní situaci – jako „nehotová doktorandka“ vedla profesory, ke kterým sama vzhlížela. Připomněla i neformální stránku akademického života: dlouhé noční debaty o literatuře u piva či vedení školního hudebního klubu.

Na škole však zažila i těžké období, kdy škola pod novým vedením čelila hloubkové kontrole akreditační komise a ztrácela svou svobodnou atmosféru. LA má spojenou s profesní výzvou, inspirující komunitou, ale také s tím, že lidé, kteří školu zlikvidovali, zůstali nepotrestáni.

O hořkosladké vzpomínky se podělil také Martin Štoll. „Vnímal jsem, že jde o mimořádný projekt, který nemá v českém školství obdoby,“ okomentoval. I proto se rozhodl vedle své práce v České televizi na LA učit. Zároveň se zhostil role prorektora a později rektora. Svým příspěvkem vnesl do programu konference dramatické napětí. Popisoval úsilí o zařazení školy mezi umělecké instituce i úvahy o nových studijních programech – například herectví. Vzpomněl také na absurdní návrh tehdejšího jednatele Miroslava Doležala, aby škola místo toho žádala o akreditaci oboru Ekonomika a řízení zdravotnických zařízení. Právě neshody s vedením, reprezentovaným panem Doležalem – který z vyprávění působí jako variace na Voldemorta libujícího si v módě i chování příslušníků gestapa–, ho nakonec vedly k rezignaci. Štoll otevřeně mluvil o tlaku, pokusech o úplatky i o osobní krizi, která po odchodu vyústila ve zdravotní kolaps. Nabídku stát se rektorem nově vzniklé VŠKK později odmítl – byla to (jiná) řeka, do které už nechtěl vstoupit podruhé.

Mediální tvorba v situaci

O své „pedagogické alma mater“, kde strávil 12 let, pohovořil i Petr Kaňka, který vystřídal Martina Štolla (na konferenci i v minulosti v roli rektora na LA). Představil vývoj a pojetí oboru mediální komunikace. Zdůraznil, že mediální komunikace není jen technická disciplína, ale také společenský a umělecký fenomén, schopný formovat i manipulovat veřejné mínění. Apeloval na nutnost učit studenty číst média „v situaci“, tedy v konkrétním společenském a etickém kontextu. Popsal rozvoj oboru a možností pro studenty a zmínil také školní divadlo, při kterém se setkávali jak studenti mediální, tak literární tvorby. V závěru se také dotkl pozdější krize školy a varoval před riziky, která přináší komercionalizace soukromého vysokého školství.

Pavlína Vočková, jedna z prvních studentek školy, připomněla, že Literární akademie si musela své místo v akademickém prostředí tvrdě vybojovat a že její největší hodnotou byli a jsou lidé. Jmenovala třeba profesora Vedrala, Danielu Fišerovou či docenta Uhdeho. Na závěr dojemně poděkovala i těm, kteří už nejsou mezi námi.

Hodiny na pískovišti i v přírodě

Sejde se autor bestsellerů a nečtený literární kritik spolu se svými studenty na pískovišti… Takto nezačíná vtip, ale výstup Vladimíra Novotného, který se ve svém příspěvku vrátil na přelom tisíciletí, dobu plnou nadějí a příslibů, kdy se Literární akademie formovala v „pohostinných pískovištích“ bývalé školky. Zdůraznil, že hodnota a tradice Literární akademie spočívala především v kvalitním výběru pedagogů a tvůrčích osobností, s nimiž se studenti setkávali nejen v posluchárnách, ale i v neformálním prostředí spořilovských či pankráckých podniků.

Michal Přibáň pojal svůj příspěvek s nadhledem. Zavzpomínal na své začátky, kdy mu s výukou radila manželka. Přístup fake it till you make it tehdy očividně fungoval, protože si studenti jeho hodiny pochvalovali. Později se „vrátil do stejné řeky“, tentokrát v době covidu na VŠKK, kdy své studenty poprvé osobně potkal až při obhajobách bakalářských prací. Právě v tomto období učil „nejkvalitnější studenty své kariéry“.

Básník Petr Borkovec ve svém textu Rozkopávání lyry. Kdo koho učí v hodinách psaní? přiblížil poetické toulky se studenty tvůrčí dílny v přírodě.

Bossing, tunel a odbory

Pavel Šidák nabídl otevřené a syrové svědectví o posledních letech LA, kde působil od roku 2005. Za „zlaté období“ označil éru, kdy rektorem byl Martin Štoll. Tehdy se tvůrčí psaní přejmenovalo na literární tvorbu, obor se etabloval a škola se stabilizovala i co se personálního týmu týče. Obrat nastal v roce 2013 po změně vlastníka, kdy do jednatelského křesla usedl Miroslav Doležal, který zapříčinil pád LA. Šidák popsal nástup tvrdého režimu, nesmyslné příkazy a bossing.

Na přelomu srpna a září 2014 se pedagogové začali tajně scházet a založili odbory. Avšak situace se rychle zhoršovala – učitelé byli v roce 2015 odstřiženi od mezd, škola přestala fungovat. Nastala velká fluktuace. Přestala téct voda. Studenti, i přes to, že měli všechny povinnosti splněny, diplomové práce napsané, nemohli ke státnicím. Zmínil i Markétu Kořenou, která tehdy stála v čele snah o záchranu školy a později se stala první rektorkou VŠKK.

Své vyprávění uzavřel poznámkou o nejasnostech kolem osudu školy během roku před obnovou: „Nikdo neví, co se v budově dělo, zatímco byla zavřená. Zůstal tu jen vrátný a náš osobní majetek, ke kterému jsme neměli přístup. Někdo dokonce vyrval harddisky z počítačů a odnesl je.“

Na konferenci zavítal i majitel školy Ondřej Štěpánek. Zavzpomínal na první kontakt s LA, respektive International Art Campus Prague (IACP), kdy mu byl v turbulentním roce 2015 nabídnut její odkup. I když se snažil situaci urychlit, v té době nemohl instituci zachránit. V druhé části svého vyprávění zdůraznil mimořádné úsilí a odhodlání pedagogů i studentů školu obnovit. Přiblížil jednání s ministerstvem a stejně jako před ním Pavel Šidák věnoval zvláštní uznání Markétě Kořené, kterou označil za klíčovou osobnost celého procesu a „bojovnici za práva studentů“. V květnu 2016 získali potřebnou akreditaci a otevřeli VŠKK, jejíž vznik nebyl jen administrativním krokem, ale pokračováním myšlenky svobodné tvůrčí školy. „Jsem osudu vděčný za to, že mi do cesty přivedl Literární akademii, protože jsem zde mohl potkat spoustu zajímavých výjimečných osobností a našel zde mnoho přátel. Těch skoro deset let neuvěřitelně uteklo.“

Mezioborový dialog

V odpoledním bloku vystoupili také zástupci kreativního marketingu a komunikace či společenských věd. Martin Charvát přiblížil, jak se z „náhodného kolemjdoucího“ stal svědkem i účastníkem zrodu Literární akademie a později VŠKK. Původně si půjčoval knihy od Společnosti Josefa Škvoreckého, později kariéru pouličního muzikanta a provozovatele hospody vyměnil za reklamní branži. A tak ho oslovil Ondřej Štěpánek, zda by nechtěl o reklamě přednášet i na střední škole Michael a později na nově vznikající VŠKK. A odpověď známe…

Petr Majerik popsal začátky katedry marketingu a spolupráci s profesními asociacemi. Zmínil nově zavedené MBA studium a také pozval na marketingovou konferenci, kterou VŠKK pořádá 26. listopadu.

Michaela Vaculíková vzpomínala na počátky VŠKK jako „punkové“ období plné improvizace, kdy malý tým vytvářel akreditace a studijní plány. Opřela se o teorii institucí Bronisława Malinowského, podle níž má každá instituce mít jasné hodnoty, normy, personál, činnost a funkci – což se podle ní VŠKK postupně podařilo naplnit.

Tvůrčí kontinuita a výhled do budoucna

Konference ukázala, že příběh Literární akademie neskončil jejím zánikem, ale proměnil se ve vývojovou linii, která pokračuje ve VŠKK. Jak shrnul Daniel Kubec, akce měla nejen připomenout minulost, ale i inspirovat současné či potenciální studenty. Prozradil, že škola plánuje další tematické akce – například konferenci o samizdatu a exilové literatuře – i rozvoj programu pro absolventy literární tvorby.

Autor: Tereza Bartošková