Aktuality

Student: Jakub Jelínek

2.2.2023

Lednový “Student Spotlight” se bude věnovat studentu a zároveň publikovanému autoru “Moderního Máje Máchova”; studentu, který málem skončil v zahraničí a nikdy by tak neobohatil VŠKK svou přítomností a umem. Jakub Jelínek, dále však již Kornelius La Star, se právě úspěšně popral se zimním semestrem prvního ročníku Literární akademie. Brzy poznáte, že Kornelius není průbojný pouze v akademické sféře, ale i v té knižní. 

Poznat v rámci vytváření lednového “Student Spotlight” Kornelia bylo velmi osvěžující událostí. Z pozice vyptávajícího se interviewera jsem se tak nějak nenuceně a samovolně přesunula k roli návštěvníka náhle integrovaného do Korneliova sociálního okruhu, a vlastně se tak naše schůzka stala přirozenou. Já měla díky tomu možnost nepoznat Kornelia jen jako autora, ale i jako prostého člověka; kamaráda svých spolužáků, bez masky a nutkavé potřeby prodat své umění co nejlépe a nejlákavěji, unaveného ze zkoušek a vytrženého z ruchu každodenna. I tak jsme se ale samozřejmě dostali k autorově tvorbě, která chytla mou pozornost za pačesy už po prvních vyměněných zprávách. 

“Pozdní podzim aneb Moderní Máj Máchův”. Odvážné, že? No a přesně tak by to podle mě i mělo být, jelikož odvážné jsou zároveň i záležitosti přelomové. Jedná se o básnickou skladbu, která samozřejmě navazuje na Máchův odkaz, ale z Korneliových slov mi bylo jasné, že Mácha nebyl jediný, od koho v průběhu vytváření básnické skladby čerpal inspiraci či na koho ve svých textech referoval. Místo oslav jara se však setkáváme s oslavami podzimu, přestože motiv podzimu přímo v ukázce nepůsobí velmi oslavně, ale spíše pochmurně. Přírodu vyměňujeme za město a na povrch vyzdvihujeme především aktuální problémy dnešní doby. Kornelius v této básnické skladbě nemá strach zabrouzdat ani do tématiky smrti, odloučení a jiných obecně citlivých strastí života některých z nás, přestože by bylo ideální, kdybychom je jako společnost za strasti života vůbec považovat nemuseli.

Dílo “Pozdní podzim” je psané poněkud vysokým stylem – a to tak moc, až se mi Kornelius sám přiznal, že občas při zpětném pročítání neví, co chtěl určitými slovními obraty a různými odkazy autor vlastně říct.  Má pocit, že jednoduše stvořil dílo, které existuje “nad” ním; že snad, než aby umění přímo generoval, jej pouze zprostředkovával na papír a vytvořil tak něco, co přesahuje jeho vlastní osobu. Upřímně jsem se nikdy nesetkala s autorem, který by se přiznal k takto zvláštnímu úkazu ve vztahu ke své vlastní tvorbě, ale Korneliova fascinace touto skutečností fascinačně nakazila i mne samotnou a pokud máte jistý cit nad pragmatično, jistě bude fascinovat i vás. Toť ona svým způsobem jedinečná vlastnost poetů; než se chvástat velkolepostí našich umů, svádíme své těžce vypěstované plody na zodpovědnost múze.

Polibek múzy Kornelia poznamenal tak moc, až svůj “Pozdní podzim” vydal – a protože byl zprvu všemi nakladatelstvími odmítán (bohužel stejně jako spousta dalších současných básníků), rozhodl se knižní trh zdolat na vlastní pěst. Ono rozhodnutí mu ironicky však zavřelo více bran, než otevřelo. Když se totiž později snažil publikovat svou tvorbu prostřednictvím příležitostí vytvořených různými nakladatelstvími pro opravdu začínající autory, nikde úplně nepochodil – svou první publikaci už totiž měl na světě, a jen tím se vymykal kritériím pro spolupráci s danými nakladatelstvími. Kornelius se nicméně nenechal odradit a doufejme, že nikdy ani nenechá. Nakladatelství oslovuje pravidelně alespoň jednou za pár měsíců s různými návrhy a nápady a je přesvědčen, že dílo, na kterém pracuje právě teď, již na semaforech slávy spatří zelené záře. 

Držme tedy Korneliovi palce, ale především ho podpořme, ať už zakoupením Pozdního podzimu nebo sledováním na sociálních sítích (Instagram/Tiktok: @KorneliusLaStar). K hlubšímu nahlédnutí do autorovy tvorby existuje i Korneliův profil na stránkách odnaproti.cz.