Karel Komorous je začínající fotograf. Jedním z podnětů k tomu věnovat se právě fotografii, pro něj byla neschopnost přesně zachytit realitu kresbou či malbou. Primárně se věnuje fotografii autoportrétních aktů, architektury a krajiny. Spolu s tím se věnuje psaní a předčítání vlastní poezie na veřejných akcích. Součástí vernisáže tak bude i chvilka poezie mladých autorů.

Inspirace k sérii fotografií ,,Napomezí” se zrodila v nuceném společenském odcizení a potřebě člověka dlouhodobě přilnout k jiným lidem, v případě absence člověka k věcem, či místům. Myšlenkou souboru je splynutí osoby se stavbou, která je již víceméně jedním s okolní přírodou, prolnutí dvou zdánlivě odcizených světů. Celý projekt je zároveň záznamem mých vlastních pocitů a stavů, je focen formou autoportrétu, a jako proces se stal mým opětovným ukotvením ve světě, do kterého jsem již zdánlivě nezapadal.